Nakladatelka Slávka Kopecká si v LN 8.12. postěžovala, že kvůli „barbarské“ stati kolegy Rejžka pravděpodobně přijde o paměti Z. Mahlera. Mám pro ni radu: nedokončí-li uražený pan doktor paměti, může sáhnout k reedici dnes už polozapomenutého jiného textu, v němž se pan doktor coby zralý třicátník rázně vypořádává „se zrádnou úlohou pravicových stran, jejich vůdců, s reakční úlohou prezidenta T. G. Masaryka, o kterém se říkalo demokrat a humanista. Tatíčkovský kult Masaryka jest dosud opředen mnohými legendami, které záměrně zatemňují jeho úlohu jako vůdčího exponenta surového kapitalistického řádu“ (Z. Mahler: Julius Fučík a první republika, únor 1954). O padesát let později pan doktor napsal sice nejedlovská, ale jinak zlatá slova: „Pověz mi, co si myslíš o Masarykovi, a já ti řeknu, kdo jsi…Ten, kdo se vyjadřuje o TGM, chtě nechtě charakterizuje sám sebe.“ Ano, pane doktore, stokrát ano!