Izraelský útok tedy nebyl neočekávaný, jeho načasování však bylo přece překvapivé. Den před ním Izrael propustil do Gazy kolonu nákladních vozů s potravinami a léky a bezpečnostní kabinet měl prý jednat o opatřeních v Gaze v neděli. Tím Izraelci schválně uvedli Hamás v omyl. Vedení Hamásu zřejmě také nepředpokládalo, že Izrael zahájí akci v sobotu. Proto v tento den uspořádali v Gaze přehlídku ozbrojených složek – a ty také utrpěly největší ztráty.
Ale ani tak drtivý úder nenarušil bojeschopnost Hamásu. Už nazítří vypálil na izraelské území asi šedesát raket a podle izraelských odborníků bude schopen po dva až tři měsíce vyslat denně až dvě stě raket. Ohroženo bude až půl milionu izraelských občanů ve čtyřicetikilometrovém okruhu kolem Gazy. V tomto okruhu po svátku chanuka z bezpečnostních důvodů neobnoví vyučování ve školách a nebudou se konat představení nebo koncerty. Normální život bude narušen.
Premiér Ehud Olmert věděl, co říká, když předpověděl, že tato bojová akce „bude delší a těžší, než se předpokládalo“ a snad bude nutno nasadit i pozemní jednotky. Armádní velení už nyní do služby povolalo šest a půl tisíce záložníků. Pozemní akce by však mohla vést k obsazení celé oblasti Gazy; Izrael by se musel postarat o jeden milion tři sta tisíc obyvatel a v hustě osídlené oblasti by asi měl velké ztráty. Tomu se chce každý vyhnout.
Izraelskou veřejnost a také izraelské vedení straší duch fiaska v libanonské válce v roce 2006. Proto přes nesporný vojenský úspěch nedělního leteckého úderu se v tisku objevily úvahy o tom, že „lze vědět, jak války začínají, ale nelze vědět, jak končí“. Úspěch letecké ofenzivy nás nesmí omráčit – napsal úvodnikář deníku Haarec.
Sám o sobě je to totiž úder do prázdna – nikam nevede. Je třeba včas nalézt zprostředkovatele, s jehož pomocí lze dospět k dohodě o dobře zajištěném příměří a pak na jeho základě k mírovým jednáním.
Ale ani tak drtivý úder nenarušil bojeschopnost Hamásu. Už nazítří vypálil na izraelské území asi šedesát raket a podle izraelských odborníků bude schopen po dva až tři měsíce vyslat denně až dvě stě raket. Ohroženo bude až půl milionu izraelských občanů ve čtyřicetikilometrovém okruhu kolem Gazy. V tomto okruhu po svátku chanuka z bezpečnostních důvodů neobnoví vyučování ve školách a nebudou se konat představení nebo koncerty. Normální život bude narušen.
Premiér Ehud Olmert věděl, co říká, když předpověděl, že tato bojová akce „bude delší a těžší, než se předpokládalo“ a snad bude nutno nasadit i pozemní jednotky. Armádní velení už nyní do služby povolalo šest a půl tisíce záložníků. Pozemní akce by však mohla vést k obsazení celé oblasti Gazy; Izrael by se musel postarat o jeden milion tři sta tisíc obyvatel a v hustě osídlené oblasti by asi měl velké ztráty. Tomu se chce každý vyhnout.
Izraelskou veřejnost a také izraelské vedení straší duch fiaska v libanonské válce v roce 2006. Proto přes nesporný vojenský úspěch nedělního leteckého úderu se v tisku objevily úvahy o tom, že „lze vědět, jak války začínají, ale nelze vědět, jak končí“. Úspěch letecké ofenzivy nás nesmí omráčit – napsal úvodnikář deníku Haarec.
Sám o sobě je to totiž úder do prázdna – nikam nevede. Je třeba včas nalézt zprostředkovatele, s jehož pomocí lze dospět k dohodě o dobře zajištěném příměří a pak na jeho základě k mírovým jednáním.
