Některá hodnocení naší viditelnosti či neviditelnosti na mezinárodní scéně jako by předpokládala, že ostatní země mají suspendovat svou veškerou diplomatickou aktivitu, což je přece nesmysl a nikdy tomu tak nebylo. V situaci, kdy opravdu o něco šlo, v plynové krizi, vláda odvedla maximum možného a postupovala s akceschopností a kvalifikovaností, kterou jsme od ní na domácí scéně dlouho neviděli.
O unijním provozu cosi vypovídá, že srovnatelně viditelným momentem našeho úřadování se stalo už jen odhalení artefaktu Davida Černého. Jeho ohlas v západních médiích byl lepší, než by si zasloužil, a nejspíš větší, než cokoli dalšího, co světu letos předvedeme. Je třeba taky vše posuzovat v kontextu dění: tento týden například francouzský eurokomisař Barrot vystoupil s tím, že zjistil, že děti dávají na Facebook své fotografie. Šli byste se podívat radši na jeho tiskovku, anebo na Entropu?
Předsednictví uplývá relativně bezproblémově taky kvůli tomu, že Evropa je zasažena událostmi daleko závažnějšími, jmenovitě mohutnou hospodářskou krizí. Schvalováním záruk na vklady počínaje se ukázalo, že každá země postupuje na vlastní pěst. Pakt stability? Na ten zapomeňte. Deficity půjdou k deseti procentům HDP. Předsednictví bude tou poslední starostí.
I my na ně možná jednou budeme moci vzpomínat s jistou nostalgií jako na dobu, kdy naše vláda ještě cosi realizovala. Jednak kvůli krizi, pak taky kvůli Lisabonské smlouvě. Tu vláda používá jako trumf, ale jednou ho bude muset odehrát. A s touto smlouvou skončí nejen rotující předsednictví EU, ale do jisté míry celá česká zahraniční politika.
Doma se pak Topolánek vrátí k běžnému vládnutí, k němuž byl zvolen. Předsednictví mu žádného nového poslance ve sněmovně nevyčaruje. To je další pozoruhodná informace o evropské demokracii: že unii může efektivně koučovat i vláda, která se doma nemůže opřít o většinu v parlamentu.
O unijním provozu cosi vypovídá, že srovnatelně viditelným momentem našeho úřadování se stalo už jen odhalení artefaktu Davida Černého. Jeho ohlas v západních médiích byl lepší, než by si zasloužil, a nejspíš větší, než cokoli dalšího, co světu letos předvedeme. Je třeba taky vše posuzovat v kontextu dění: tento týden například francouzský eurokomisař Barrot vystoupil s tím, že zjistil, že děti dávají na Facebook své fotografie. Šli byste se podívat radši na jeho tiskovku, anebo na Entropu?
Předsednictví uplývá relativně bezproblémově taky kvůli tomu, že Evropa je zasažena událostmi daleko závažnějšími, jmenovitě mohutnou hospodářskou krizí. Schvalováním záruk na vklady počínaje se ukázalo, že každá země postupuje na vlastní pěst. Pakt stability? Na ten zapomeňte. Deficity půjdou k deseti procentům HDP. Předsednictví bude tou poslední starostí.
I my na ně možná jednou budeme moci vzpomínat s jistou nostalgií jako na dobu, kdy naše vláda ještě cosi realizovala. Jednak kvůli krizi, pak taky kvůli Lisabonské smlouvě. Tu vláda používá jako trumf, ale jednou ho bude muset odehrát. A s touto smlouvou skončí nejen rotující předsednictví EU, ale do jisté míry celá česká zahraniční politika.
Doma se pak Topolánek vrátí k běžnému vládnutí, k němuž byl zvolen. Předsednictví mu žádného nového poslance ve sněmovně nevyčaruje. To je další pozoruhodná informace o evropské demokracii: že unii může efektivně koučovat i vláda, která se doma nemůže opřít o většinu v parlamentu.
