Nesmíme tyto lidi pokládat za zpolitizované pravičáky, nejsou jimi. Jenom respektují funkčnost poplatků a připadá jim hloupé a možná i nemravné nastavovat ruku v situaci, kdy nemají nouzi. Nevisí u státního cecíku a jsou na to hrdí.
Dobrovolně platící pacienti jdou proti převládajícímu proudu - jsou si vědomi faktu, že nic, ani zdravotnictví, není zdarma a nechtějí na systému parazitovat.Placením podporují nejen české zdravotnictví a lékaře, ale i ty opravdu sociálně potřebné. Ušetřené peníze ve zdravotnictví ale mohou pomoci komukoli.
Švédský stůl
Každý platí, nebo by alespoň měl platit, zdravotní pojištění, tím lze v každém z nás snadno vyvolat mentalitu švédského stolu. Čili najedl jsem se, ale skočím si ještě pro nášup, je to přeci zdarma. Právě tyhle nášupy zdarma regulační poplatky likvidovaly.
S trochou nadsázky se dá tvrdit, že politické gesto ČSSD zhoršuje i kvalitu zdravotní péče. Počítáme-li například, že ke každému „krajskonemocničnímu“ lékaři přijde denně jen šest lidí navíc (s banální virózou nebo čímkoli jiným), připraví jej o hodinu času. Počítáme-li na každého z „šetřících“ pacientů jen deset minut.
Lékař má méně času na skutečně nemocné, ale šetřílek si nechal „něco“ napsat ,a pokud možno vyzvedl si to taky „zdarma“.Námitku, že systém je nehospodárný a administrativa spojená s vracením poplatků je drahá, odrážejí sociální demokraté slibem, že poplatky budou za jejich vlády zrušeny plošně, čímž se „ušetří“ definitivně. Jenže upřímně řečeno peněz není ve zdravotnictví nikdy dost, respektive ČSSD chce dlouhodobě zvyšovat jejich objem v systému.
Zatím nevíme, jak velká je skupina lidí ochotných platit poplatky. Nicméně nějaké peníze do systému přinášejí, a navíc tak činí s rozmyslem - neplýtvají. Bylo by tedy nesmyslné tento zdroj financí pro zdravotnictví likvidovat.
Jenže v případě vítězství ČSSD patrně zlikvidován bude. Občansky uvědomělý postoj „nechci parazitovat na systému“ je totiž zoufale nesocialistický. Jak hlásá David Rath, jedině „my“ víme, jak se správně a spravedlivě přerozděluje. Přičemž to my znamená momentálně vládnoucí funkcionáře ČSSD.
Bylo by báječné, kdyby občanští demokraté, kteří se dosud jeví jako nejusilovnější obhájci poplatků, zareagovali aktivně a vrátili oranžovým úder. A sice tak, že z poplatků udělají téma celostátních voleb. Do roka a půl totiž bude možné konkrétně vyčíslit, nakolik je systém krajských vratek nákladný a nehospodárný a nakolik poplatky přiměly, či nepřiměly pacienty k sebeomezování. Předvolební populismus ale nepochybně ovládne i pravici, která se ráda vyhne tomu, aby voličům říkala nepříjemné pravdy, takže z toho nic nebude.
Neočekávejme tedy žádné aktivity na poli reformě zdravotnickém, tím méně prosazování úspor. Momentálně v téhle zemi vládne ideologie, která hlásá, že každý si daněmi a odvody všechno předplácí, a proto má žádat maximum. Šetření je sprosté slovo. Přitom nikdo z nás neplatí svůj důchod či svou zdravotní péči, jen odvádíme do systému podle předem určených pravidel. Politici dokázali během dvaceti let našeho návratu do Evropy vyvolat v lidech dojem, že normální je chovat se podle hesla: kdo neokrádá stát, okrádá rodinu.
Že by stát měl se svěřenými prostředky hospodařit tak, aby systém fungoval, nikdo neříká. Dokud na to je, může kdokoli vykřikovat nesmysly od příspěvků na penály až po novomanželské půjčky.
Podle umění
Pokud se stání finance dlouhodobě vydají podobným směrem, není dnešním třicátníkům co závidět. Za třicet až pětatřicet let, dojdou-li prostředky ve zdravotním či důchodovém systému, matička vláda to vyřeší. Ovšem s tím si současná garnitura hlavu neláme, stále počítá s tím, že ji zhroucení systému nepotká.
Zdravotnický guru ČSSD David Rath prohlásil: „Politika se také musí dělat lege artis, tedy podle umění.“ Myslel tím lege artis, tedy podle pravidel daného oboru (ars), jen ta pravidla se mu z toho vytratila. Když se na svět budeme dívat správně po rathovsku, musí nám dřív či později dojít, že manipulace, výmluvy a obelhávání voličů jsou taky „podle umění“.
Dobrovolně platící pacienti jdou proti převládajícímu proudu - jsou si vědomi faktu, že nic, ani zdravotnictví, není zdarma a nechtějí na systému parazitovat.Placením podporují nejen české zdravotnictví a lékaře, ale i ty opravdu sociálně potřebné. Ušetřené peníze ve zdravotnictví ale mohou pomoci komukoli.
Švédský stůl
Každý platí, nebo by alespoň měl platit, zdravotní pojištění, tím lze v každém z nás snadno vyvolat mentalitu švédského stolu. Čili najedl jsem se, ale skočím si ještě pro nášup, je to přeci zdarma. Právě tyhle nášupy zdarma regulační poplatky likvidovaly.
S trochou nadsázky se dá tvrdit, že politické gesto ČSSD zhoršuje i kvalitu zdravotní péče. Počítáme-li například, že ke každému „krajskonemocničnímu“ lékaři přijde denně jen šest lidí navíc (s banální virózou nebo čímkoli jiným), připraví jej o hodinu času. Počítáme-li na každého z „šetřících“ pacientů jen deset minut.
Lékař má méně času na skutečně nemocné, ale šetřílek si nechal „něco“ napsat ,a pokud možno vyzvedl si to taky „zdarma“.Námitku, že systém je nehospodárný a administrativa spojená s vracením poplatků je drahá, odrážejí sociální demokraté slibem, že poplatky budou za jejich vlády zrušeny plošně, čímž se „ušetří“ definitivně. Jenže upřímně řečeno peněz není ve zdravotnictví nikdy dost, respektive ČSSD chce dlouhodobě zvyšovat jejich objem v systému.
Zatím nevíme, jak velká je skupina lidí ochotných platit poplatky. Nicméně nějaké peníze do systému přinášejí, a navíc tak činí s rozmyslem - neplýtvají. Bylo by tedy nesmyslné tento zdroj financí pro zdravotnictví likvidovat.
Jenže v případě vítězství ČSSD patrně zlikvidován bude. Občansky uvědomělý postoj „nechci parazitovat na systému“ je totiž zoufale nesocialistický. Jak hlásá David Rath, jedině „my“ víme, jak se správně a spravedlivě přerozděluje. Přičemž to my znamená momentálně vládnoucí funkcionáře ČSSD.
Bylo by báječné, kdyby občanští demokraté, kteří se dosud jeví jako nejusilovnější obhájci poplatků, zareagovali aktivně a vrátili oranžovým úder. A sice tak, že z poplatků udělají téma celostátních voleb. Do roka a půl totiž bude možné konkrétně vyčíslit, nakolik je systém krajských vratek nákladný a nehospodárný a nakolik poplatky přiměly, či nepřiměly pacienty k sebeomezování. Předvolební populismus ale nepochybně ovládne i pravici, která se ráda vyhne tomu, aby voličům říkala nepříjemné pravdy, takže z toho nic nebude.
Neočekávejme tedy žádné aktivity na poli reformě zdravotnickém, tím méně prosazování úspor. Momentálně v téhle zemi vládne ideologie, která hlásá, že každý si daněmi a odvody všechno předplácí, a proto má žádat maximum. Šetření je sprosté slovo. Přitom nikdo z nás neplatí svůj důchod či svou zdravotní péči, jen odvádíme do systému podle předem určených pravidel. Politici dokázali během dvaceti let našeho návratu do Evropy vyvolat v lidech dojem, že normální je chovat se podle hesla: kdo neokrádá stát, okrádá rodinu.
Že by stát měl se svěřenými prostředky hospodařit tak, aby systém fungoval, nikdo neříká. Dokud na to je, může kdokoli vykřikovat nesmysly od příspěvků na penály až po novomanželské půjčky.
Podle umění
Pokud se stání finance dlouhodobě vydají podobným směrem, není dnešním třicátníkům co závidět. Za třicet až pětatřicet let, dojdou-li prostředky ve zdravotním či důchodovém systému, matička vláda to vyřeší. Ovšem s tím si současná garnitura hlavu neláme, stále počítá s tím, že ji zhroucení systému nepotká.
Zdravotnický guru ČSSD David Rath prohlásil: „Politika se také musí dělat lege artis, tedy podle umění.“ Myslel tím lege artis, tedy podle pravidel daného oboru (ars), jen ta pravidla se mu z toho vytratila. Když se na svět budeme dívat správně po rathovsku, musí nám dřív či později dojít, že manipulace, výmluvy a obelhávání voličů jsou taky „podle umění“.
