Nedivme se, že Michael Kocáb zahájil tu reflexi na Moravě, tam, kde „na to máme“, a ne v českých Letech, kde „na to nemáme“. A pokud se tomu někdo diví, ať si připomene, že zatímco do vězení nastupuje bývalá prokurátorka Brožová, velké ryby unikly.
Proč to nešlo dříve a u těch velkých ryb, ptáme se stále. Proč to nejde s pietou v Letech, kde až nepříjemně symbolicky páchne vepřín? Protože vláda se i v těchto věcech chová podle modelu „jistě, pane ministře“. Bude-li pieta za dvacet milionů v Hodoníně u Kunštátu, Kocáb se může cítit jako vítěz a na Lety se aspoň na čas pozapomene.
Pietně, pane ministře
Pietu na místech bývalých lágrů nevyžadujeme kvůli Romům, ale především kvůli sobě. Tento stát „rasově méněcenných“ má dát najevo, že reflektuje podíl protektorátních úřadů na likvidaci „rasově nečistých“, jak nás škatulkovali nacisté. Takhle občansky si to opakujme.
