Požár budovy, která je součástí dokončovaného komplexu Čínské státní televize, architektonické chlouby hlavního města, pozorovaly na ulicích s děsem a nevírou tisíce zvědavců.
Prodral jsem se davem, abych měl lepší výhled, a začal točit. Za chvíli se vedle mě objevil i kameraman švédské televize. "To jsou neuvěřitelné záběry," komentoval plameny šlehající z oken vysoko nad námi.
"Tak alespoň zase máte materiál na negativní reportáž," pronesl za námi mladý muž s australským přízvukem. "Ne, ale máme dobré záběry," oponoval jsem. "Dobré záběry pro negativní zpravodajství," nedal se odbýt Australan. Rozhodl jsem se mediálního experta ignorovat.
Zjednodušovat zpravodajství na negativní či pozitivní je podle mě
známkou ignorace a jízlivosti. Většina poctivých novinářů při své
práci myslí na to, jak rozpoznat pravdu od výmyslů, jak podpořit
objektivnost nad straněním nebo vlastními emocemi, a ne jestli vytvořit negativní či pozitvní reportáž. Negativita a pozitivita reportáží jsou dány jejich subjektem, ne novinářskou zaujatostí (znovu zdůrazňuji u těch poctivých).
Zbytečný požár způsobený nezodpovědným odpalováním
ohňostrojů nebo výsledky českých hokejistů na Švédských hokejových hrách sotva vyzní v tisku pozitivně. Chybou novinářů to ale určitě není.
