Stále se píše o třicetikorunovém poplatku za návštěvu u lékaře nebo položku na receptu, ale bez většího zájmu veřejnosti se od 1.ledna t.r. zvedla ze zákona minimální sazba zdravotního pojištění a to z 1 080 Kč na 1 590 Kč, což je měsíčně o 510 Kč více. Kromě osob, za které platí zdravotní pojištění stát (děti, důchodci apod.), musí tuto minimální částku 1 590 Kč měsíčně uhradit i ti, kteří nemají žádný příjem.
Hodně se také diskutovalo o přebytcích na účtech zdravotních pojišťoven koncem roku 2008, které odhadem činily 30 miliard korun. Ze zákona má reservní fond pojišťoven být 1,5% ročních výdajů, pokud jsou příjmy vyšší, nic nebrání pojišťovnám zvýšit platby lékařům a zdravotnickým zařízením. Bylo by pak možné zrušit třicetikorunové poplatky, protože současný chaos k ničemu moudrému nevede a vím, že mnoha zdravotníkům se tento hokynářský způsob vybírání poplatků z hloubi duše protiví. Ještě složitější jsou třicetikorunové poplatky za položku na receptu ve vztahu k různé výši doplatků za léčiva, které mohou být rozdílné až o stovky korun. A finační dopad je v tomto případě na skupinu obyvatelstva s nejnižším příjmem.
Většina lidí naopak nemá problém s placením tzv. „hotelového příplatku“ po dobu hospitalizace. Chápou, že ze zdravotního pojištění je jim uhrazena zdravotní péče, ale na stravu, praní prádla, energie a ostatní si musí nějakou minimální částkou přispět.
Hodně se také diskutovalo o přebytcích na účtech zdravotních pojišťoven koncem roku 2008, které odhadem činily 30 miliard korun. Ze zákona má reservní fond pojišťoven být 1,5% ročních výdajů, pokud jsou příjmy vyšší, nic nebrání pojišťovnám zvýšit platby lékařům a zdravotnickým zařízením. Bylo by pak možné zrušit třicetikorunové poplatky, protože současný chaos k ničemu moudrému nevede a vím, že mnoha zdravotníkům se tento hokynářský způsob vybírání poplatků z hloubi duše protiví. Ještě složitější jsou třicetikorunové poplatky za položku na receptu ve vztahu k různé výši doplatků za léčiva, které mohou být rozdílné až o stovky korun. A finační dopad je v tomto případě na skupinu obyvatelstva s nejnižším příjmem.
Většina lidí naopak nemá problém s placením tzv. „hotelového příplatku“ po dobu hospitalizace. Chápou, že ze zdravotního pojištění je jim uhrazena zdravotní péče, ale na stravu, praní prádla, energie a ostatní si musí nějakou minimální částkou přispět.