Jiří Gruša v sobě nezapře mistra slova a poklonu ženám skládá jako pravý básník: „Státní samec říká: buď já nebo nikdo. Chytrá politička mluví s Vomáčkou i Vopičkou. Je na jemnější čili vyšší úrovni, má víc kontaktu, a tím i kompetence“. Pokouším se toto poetické vyjádření aplikovat na prozaický problém, zda jednat či nejednat s Hamásem. Filozofie prezidenta Bushe /státního samce?/ byla izolovat síly zla a s teroristy nemluvit. Pan prezident Obama /ženský přístup?/ navrhuje jednat se všemi, ale on osobně se nebude zahazovat s každým Vopičkou /Hamásem/, ale zasedne k rokování jedině s hlavou rodu Vopičků /prezidentem Ahmadínežádem/. Od ministryně Clintonové se očekává, že ho v tom zabrzdí a vyváží mladické nadšení politickou zkušeností /nejedná jako chlap?/. Za jednání s Hamásem pléduje turecký premiér Erdogan, v jehož politickém okolí ženy nevidím, exprezident Jimmy Carter a pověřenec blízkovýchodního kvarteta Tony Blair. Objevili v sobě ženskou stránku své osobnosti? Opravdové ženy se tu vyskytují, ale Angela Merkelová ani Cipi Livniová nezaujímají zřetelný postoj a na bývalou izraelskou premiérku Goldu Meirovou mnozí vzpomínají, že při své mateřsky ženské povaze byla na nepřátele Izraele ostřejší než všichni chlapi dohromady. Babo raď – alespoň že toto řčení zachovává tradiční genderové rozlišení: od dědů zjevně naši předkové moudré rady neočekávali.