Otřesy na finančních trzích, které nazývá nevím proč turbulencemi, jsou nemalé, krize jistě vážná, ale záliba v zírání do křišťálové koule zatím nic kloudného nepřinesla. I tak renomovaná věštírna jako je Goldman Sachs ještě nedávno předpovídala cenu ropy za 200 dolarů a nyní zase odvolala pád české koruny. Že si nedají pokoj! Tvrdit, že by nám pomohlo Euro, je ovšem velmi problematické. Spíš to dnes vypadá, že pokles měny zlepšuje exportní vyhlídky, a pokud se na nás vrhnou spekulanti tak obráceným směrem a koruna začne zpevňovat. Jenomže o spekulantech také nic nevíme.
České hospodářství je na rozdíl od Ameriky silně závislé na exportu/importu a žádné záchranné balíčky čili pumpování peněz do spotřeby mu nepomůže. Životní úroveň musí v recesi klesnout tak jako tak. Dobře uváženou nečinnost vlády bychom měli spíš chválit. Snad jenom kdyby zlevnila podstatněji pracovní sílu (odvody) a zvýšila tím komparativní výhodu levnějších nákladů. Na snížení platů státním úředníkům jako Irové a Lotyšci odvahu nemá.
Další českou krizi vidí Macháček v osobě Václava Klause, který nám tak strašně škodí, i on nás totiž zavedl svou eurofobií do “turbulentních vod” (opět ty nešťastné otřesy). Rétoricky se ptá: myslí si snad “ že v těch 25 zemích, které smlouvu schválily, žijí snad samí nevzdělaní hlupáci, kteří všichni vlezou jako tupé stádo ovcí do nějakého chomoutu?
Takhle se argumentovat opravdu nesluší. Je potřeba vědět proč evropským politikům tolik vyhovuje vytvářet na základě smluv nové a nové kompetence nevolené permanentní byrokracie, jež bez demokratické kontroly rozhoduje o životě tupého stáda ovcí. Oni sami rozhodně hlavu do chomoutu nestrkají.
Nostalgicky se ohlížím za brilantním Macháčkem z Hospodářských novin. Aby nedopadl jako europolitici. Mám mlhavý pocit, že mu ideologický Respekt moc nesvědčí.