Jiří Paroubek žádá rozetnutí „zahnívajícího problému radaru“. Prohlašuje, že „radar byl vždy jasným přihlášením se k Bushově zahraniční koncepci, která ztroskotala“. Podívejme se tedy na fakta. Jednání o této „hnilobě“ se táhla v režii vesměs sociálnědemokratických vlád, nejprve Špidlovy, poté Grossovy a Paroubkovy. Sám Paroubek mohl jako premiér z radaru ještě v raném stadiu jednání elegantně „vybruslit“. Neudělal to a nechal se dokonce slyšet, že by „proti radaru na rozdíl od raket nic neměl“. Tenkrát se ještě , zdá se, řídil státnickým úsudkem a ne výzkumy veřejného mínění, jako činí dnes. Ve své polemice jako jediný důvod proti postavení radaru uvádí jeho funkci „ohniska napětí ve středu Evropy mezi USA a Ruskem“. Sám ale dobře ví, že radar technicky a vojensko-strategicky s Ruskem nic společného nemá, psychologicky a politicky pro naši zem určitě ano. Jestliže člověk, který aspiruje na vedení této země, je ochoten vycouvat ze spojeneckého projektu jen kvůli tomu, že by se to Rusům nemuselo „líbit“, tak se mají naši občané pro případ jeho vládnutí v budoucnosti opravdu nač těšit. Ovšem další Paroubkovu větu by měli tesat do zdi Poslanecké sněmovny : My sociální demokraté přijímáme Obamovu politiku, ekonomickou i zahraničněpolitickou jako zajímavou výzvu a demokraty pokládáme za své nejpřirozenější politické partnery na americké politické scéně. Je ale škoda, že toto o českých sociálních demokratech už nemůžou konstatovat Obamovi demokraté. Vždytˇprávě oni chtějí zvýšit vojenskou přítomnost v Afghánistánu a žádají větší účast zahraničních spojenců. A byli to právě jejich „čeští sociálnědemokratičtí partneři“, kteří 21. prosince 2008 zamezili prodloužení mandátu českých zahraničních misí a poté jen neradi nechali projít jejich prodloužení v redukované podobě. Na takové spolehlivé a zásadové „spojence“ může být prezident Barack Obama opravdu „hrdý“.