Michael Kocáb do role ministra vtrhl jako podzim do Krušnohoří. Spoustu toho nasliboval, většinou odvolal či revidoval, ale v poněkud nesystematické aktivitě mu to nezabránilo. Reakce na Kocábovo dosavadní působení jsou však nesrovnatelně ostřejší než na absurdní nápady paní Stehlíkové. Primátorka Chomutova Ivana Řápková dokonce žádá, aby úřad vedený Kocábem byl zrušen.
Je to zvláštní, když si uvědomíme, že předchozí ministryně je současně i zastupitelkou v Chomutově. Jak dnes paní Stehlíková přiznává, cítí za současný stav vinu, bodejť by ji necítila, když chomutovské volání o pomoc oslyšela. Aktuálně si pochvaluje, jakou vyvolaly exekuce debatu. Upřímně, takovou ministryni, zmítanou událostmi, měl premiér či předseda strany vyměnit daleko dříve.
Michael Kocáb schytává značnou část kritiky za své předchůdce. Nicméně odpor, který svou činností vzbuzuje, je i reakcí na jeho chování. Například nabídku, aby využil byt v problémové oblasti, nejprve odmítl, pak přijal, ale žádal další byt pro své asistenty, navíc přípojku na internet.
Jak tohle koresponduje s jeho pečlivě pěstovaným image rockera a nekompromisního muže, který vyprovodil z republiky okupační vojska? Zhýčkaný pražský kavárenský teoretik, tak se musí zákonitě jevit Kocáb nejen zastupitelům Chomutova a Litvínova.
Kdyby se podobnou „systematičností“ podařilo Kocábovi úřad zrušit, nemuselo by to vůbec být špatné. Otázce menšin či sociálně vyloučených absolutně chybí koncepce. Chybí jí zákonitě, protože vláda neví, ani nemůže vědět, kolik kde žije lidí jaké národnosti a v jaké sociální nouzi. Bez přesných výchozích informací se pak nedá dělat ani účinná politika. To lze jen oslňovat veřejnost nápady. Paní Stehlíkové to procházelo, Kocábovi možná chybí její fantazie.
Je to zvláštní, když si uvědomíme, že předchozí ministryně je současně i zastupitelkou v Chomutově. Jak dnes paní Stehlíková přiznává, cítí za současný stav vinu, bodejť by ji necítila, když chomutovské volání o pomoc oslyšela. Aktuálně si pochvaluje, jakou vyvolaly exekuce debatu. Upřímně, takovou ministryni, zmítanou událostmi, měl premiér či předseda strany vyměnit daleko dříve.
Michael Kocáb schytává značnou část kritiky za své předchůdce. Nicméně odpor, který svou činností vzbuzuje, je i reakcí na jeho chování. Například nabídku, aby využil byt v problémové oblasti, nejprve odmítl, pak přijal, ale žádal další byt pro své asistenty, navíc přípojku na internet.
Jak tohle koresponduje s jeho pečlivě pěstovaným image rockera a nekompromisního muže, který vyprovodil z republiky okupační vojska? Zhýčkaný pražský kavárenský teoretik, tak se musí zákonitě jevit Kocáb nejen zastupitelům Chomutova a Litvínova.
Kdyby se podobnou „systematičností“ podařilo Kocábovi úřad zrušit, nemuselo by to vůbec být špatné. Otázce menšin či sociálně vyloučených absolutně chybí koncepce. Chybí jí zákonitě, protože vláda neví, ani nemůže vědět, kolik kde žije lidí jaké národnosti a v jaké sociální nouzi. Bez přesných výchozích informací se pak nedá dělat ani účinná politika. To lze jen oslňovat veřejnost nápady. Paní Stehlíkové to procházelo, Kocábovi možná chybí její fantazie.
