Jako třeba Švédsko, které do deseti let sníží produkci skleníkových plynů na čtyřicet procent úrovně roku 1990, do dvaceti let vymýtí auta na fosilní paliva a v roce 2050 bude uhlíkově neutrální.
Proč Švédsko ty termíny vyhlašuje v době, kdy jeden slavně vyhlášený právě pohřbívá? Před třiceti lety se švédská vláda po referendu zavázala, že do roku 2010 odstaví všech dvanáct jaderných reaktorů. Výsledek? Odstavila jen dva a teď moratorium ruší. V roce 1980 bylo nepřítelem číslo jedna atomové jádro. Dnes je jím uhlík. Odkud vláda bere tu jistotu, že jím bude i v roce 2050?
Uhlíková neutralita je zaklínadlo. Někdo se na ni dívá racionálně, třeba vláda Nového Zélandu, země, kde polovinu emisí vytváří bzdění dobytka. Jiní ji berou údernicky i v krizi, která všechny prognózy rozmetává. Je-li vyhlašování pevných termínů známkou soumraku soudnosti, je Švédsko na dobré cestě, v závěsu za britským princem Charlesem, jenž vyrazil do Jižní Ameriky s poselstvím, že na záchranu planety zbývá sto měsíců. Vsadil by na to majetek? Těžko. Ale ta stovka je tak krásně kulatá, skoro jako tisícovka středověkých chiliastů.