To je bolest už od 90. let. Česká armáda se reformuje a transformuje tak, že se udělá jeden krok dopředu, půl do strany a půl zpátky. Přitom právě armáda je organizací, která potřebuje jasnou koncepci a finanční rámec na mnoho let dopředu (to neznamená, že plány musí být rigidní – pouze se nesmějí zvrhnout ve zmatky).
Není pochyb, že uvedená vozidla čeští vojáci potřebují. Dá se předpokládat, že naleznou své uplatnění i v zahraničních misích, což je důležité, protože česká armáda má zcela správně v současnosti expediční charakter. Součástí smlouvy jsou i offsety ve výši 150 procent zakázky. To je ovšem obvykle problematická věc. Snad se povede je alespoň z větší části naplnit a pandury vytvoří v Česku nějaká pracovní místa. Jinak by nás mohl alespoň hřát dobrý pocit, že tato zakázka zachránila výrobce transportérů, rakouský Steyr.
Krásné nové stroje
Podpisem smlouvy na dodávku 107 obrněných transportérů pro českou armádu za 14,4 miliardy korun se nachýlila ke konci jedna smutná epizoda. Tuto akvizici od počátku provázela řada nejasností a podivných změn rozhodnutí. Může být důkazem bezkoncepčnosti v plánování investic do českých ozbrojených sil. Hlavně proto, že téměř každý politik, který se k bezpečnostním záležitostem nachomýtne, má pocit, že on ví nejlépe, jak na to.