Není-li Dělnická strana zakázaná, nedodala-li vláda pro její zákaz jasné podklady, není přece ani důvod dělat potíže učiteli, který je s tou stranou spjat, ale jinak normálně učí.
Chceme-li ze školství vymést všechny výhonky extremismu, máme k dispozici prakticky dvě možnosti. První cestou je to, čemu se v Německu říká Berufsverbot (zákaz výkonu povolání) a čímž po celou normalizaci strašilo Rudé právo. Určité profese - především ve státní službě - tam nemohou vykonávat lidé spjatí s jasně stanovenými stranami, především neonacistickými a komunistickými. Ano, kdyby český soud uznal „dělníky“ za extremisty neslučitelné s ústavním pořádkem, na R. by pasoval český „Berufsverbot“. Ale tak tomu není.
Druhou cestu razí případ komunistické učitelky Marty Semelové. Ani na ni zákonný „Berufsverbot“ nepasuje, jenže Semelová ve vlastivědě lila dětem komunistickou ideologii do hlavy. To je ten rozdíl. Lije R. dětem do hlavy Mein Kampf? Pokud ano, ať hned vyletí. Pokud ne, ať dál pracuje.
