Příští týden totiž Jiří Paroubek hodlá opět otestovat koaliční většinu a tentokrát má patrně největší šanci na úspěch. Klausův náznak, či dokonce příslib může protitopolánkovskou opozici nadopovat.
Chuť odvést Topolánkovi i s úroky všechna protivenství, například to, že otci zakladateli ODS vypověděla poslušnost do té míry, že ji teatrálně opustil, si však prezident pravděpodobně nechá zajít.
Sice by získal na příštích několik měsíců vliv, jaký už dlouho nezakusil, pokořil by všechny ty, kteří proti němu rebelovali, a jistě by odstartoval odchod alespoň části členské základny ODS k pravicovým „alternativám“. Na druhé straně by naštval příznivce dnešní koalice. Co je však na téhle možnosti nejhorší, zbyli by mu ke spolupráci jen pánové Paroubek a Filip, ti ostatní by podraz v podobě aktivní spolupráce prezidenta na pádu vlády asi „nevydýchali“.
Vybrat si Paroubka s Filipem za partnery – to je obrovské riziko. Jiří Paroubek se svým pragmatismem nijak netají a sázka na to, že by Klause při první příležitosti výhodně prodal, by hraničila s jistotou. S Vojtěchem Filipem by to bylo složitější, protože soudruzi momentálně sekají latinu, ale lze si představit, že i oni by si našli nějaký ten marxisticky principiální důvod pro to, aby dohodu s prezidentem poslali k šípku.
Další možné a vysoce pravděpodobné škody by prezident utrpěl na své pověsti – pád vlády, který by šel na jeho vrub, by byl totiž skutkem, který by zastínil vše, co dosud v obou funkčních obdobích udělal. A na tom, s jakou bude prezident z Hradu odcházet, Václavu Klausovi velmi záleží. Jestli dnes modří skřípou zuby a dožadují se Klausovy vděčnosti za znovuzvolení, projevují jen svou naivitu. Vděčnost je v politice nevymahatelná, spíš lze sázet na to, že Václav Klaus nechce končit s nálepkou prezident podrazák.
Chuť odvést Topolánkovi i s úroky všechna protivenství, například to, že otci zakladateli ODS vypověděla poslušnost do té míry, že ji teatrálně opustil, si však prezident pravděpodobně nechá zajít.
Sice by získal na příštích několik měsíců vliv, jaký už dlouho nezakusil, pokořil by všechny ty, kteří proti němu rebelovali, a jistě by odstartoval odchod alespoň části členské základny ODS k pravicovým „alternativám“. Na druhé straně by naštval příznivce dnešní koalice. Co je však na téhle možnosti nejhorší, zbyli by mu ke spolupráci jen pánové Paroubek a Filip, ti ostatní by podraz v podobě aktivní spolupráce prezidenta na pádu vlády asi „nevydýchali“.
Vybrat si Paroubka s Filipem za partnery – to je obrovské riziko. Jiří Paroubek se svým pragmatismem nijak netají a sázka na to, že by Klause při první příležitosti výhodně prodal, by hraničila s jistotou. S Vojtěchem Filipem by to bylo složitější, protože soudruzi momentálně sekají latinu, ale lze si představit, že i oni by si našli nějaký ten marxisticky principiální důvod pro to, aby dohodu s prezidentem poslali k šípku.
Další možné a vysoce pravděpodobné škody by prezident utrpěl na své pověsti – pád vlády, který by šel na jeho vrub, by byl totiž skutkem, který by zastínil vše, co dosud v obou funkčních obdobích udělal. A na tom, s jakou bude prezident z Hradu odcházet, Václavu Klausovi velmi záleží. Jestli dnes modří skřípou zuby a dožadují se Klausovy vděčnosti za znovuzvolení, projevují jen svou naivitu. Vděčnost je v politice nevymahatelná, spíš lze sázet na to, že Václav Klaus nechce končit s nálepkou prezident podrazák.
