Ministr Pospíšil bývá chválen za věcnou snahu o reformování resortu, ale to z něj nesnímá povinnost zaujímat zásadní politická stanoviska, když si to situace vyžaduje. A on této roli evidentně nedorostl. Chová se jako vyplašený úředník z tiskového: Co nejdéle se pokoušel před novináři skrývat a když už to dál nešlo, vystoupil s prohlášením, jež je vzorem ustrašené vyhýbavosti. Názory zástupců, jak jinak, „respektuje“, ale „v tuto chvíli“ (aby se k ničemu nezavazoval) preferuje „uklidnění situace“ (vida, není pro chaos!) prostřednictvím „dohody mezi jednotlivými složkami“ – takže je to vlastně jen nedorozumění, nic, co by si právníci nemohli u stolu vyříkat.
Není jasnějšího příznaku, že politici lžou, než když začnou něco svádět na špatnou komunikaci. Pospíšil může ještě chvíli předstírat, že všechny neduhy justice vyřeší formulka „lepší komunikace + více počítačů + chce to čas“, ale je to útěk před zodpovědností.