Lidové noviny včera uveřejnili text otevřeného dopisu Česko za kulturu, v němž se lidé zvučných jmen typu Ivo Mathého, Věry Chytilové, Jiřího Dědečka a celé řady dalších pozastavují nad macešstvím ministerstva kultury k živému umění. Prý se o něj nestaráme, ani jej nepodporujeme. Signatáři nám vytýkají, že priority ministerstva jsou nastaveny v protikladu se zájmy živého umění. Konečně se těmto lidem nelíbí, že se nesnažíme hledat další prostředky.
Jejich protesty nechceme ani zlehčovat ani bagatelizovat. Některé závěry je ale třeba uvést na pravou míru. Ministerstvo kultury shánělo a shání finanční prostředky pro kulturu i mimo dotační systémy i mimo samotné ministerstvo. Přesvědčuje poslance, hejtmany, ministra financí i vládu, aby bylo pro kulturu i pro kulturní projekty signatářů zmiňovaného dopisu více peněz. I díky tomu se ministerstvu kultury podařilo v letech 2007 a 2008 výrazně zvýšit absolutní výdaje státu na kulturu. Zároveň do kultury tekly a tečou finance i z jiných veřejných rozpočtů, příkladně z krajů, obcí nebo také z ministerstva zahraničí či z Úřadu vlády. Jsou tu také státní a polostátní podniky, které kulturu nikdy nevzali na hůl.
Bohužel nyní je ve světě, v Evropě i v České republice ekonomická a finanční krize. Jelikož je krize, nejsou zisky, nejsou-li zisky, nejsou ani daně. Kvůli tomu, a to my nijak nezpochybňujeme, ministerstvo financí bylo nuceno v lednu upravit rozpočty všech ministerstev včetně rozpočtu na kulturu. Právě toto vyjmutí části již schváleného rozpočtu způsobilo finanční propad, o kterém Ivo Mathé a další mluví. Bohužel, pokud bude krize pokračovat, je logické, že rozpočty včetně rozpočtu na kulturu mohou být dále kráceny razantnějším způsobem.
Závěrem si dovolím doušku v tom smyslu, že chápeme a rozumíme boji signatářů dopisu za svůj osobní zájem, kterým je živé umění. Ovšem měli by pochopit, že ministerstvo a vláda má odpovědnost za ekonomiku a stát jako celek. Tedy má odpovědnost i za krachující firmy, lidi bez práce a lidi s nejasnou finanční budoucnosti. Tedy za všechny ty, kterým se rozpadlo mnohem více, než je taneční vystoupení, vernisáž či divadelní festival.
Bylo by dobré, aby se to signatáři v rámci solidarity snažili pochopit a porozumět tomu.