Nesouhlasí samozřejmě úplně se vším. Na to má nárok, i kdyby jen kvůli prestiži. Příznačné ale je, co si sociální demokracie stanovila jako svou cenu: je to sleva na sociálním pojištění. Té se od prvního okamžiku štítí jako čert svěcené vody. Zní-li zadání podpořit v krizi pracovní místa, je sleva na sociálním pojištění ten nejchytřejší způsob.
Je degresivní, tj. pro nejhůře placené zaměstnance je sleva největší. Pomůže i v podniku, který momentálně nemá zisk, takže by mu případné snížení daně z příjmu nebylo nic platné.
Námitka socialistů, že výpadek rozpočtových příjmů by ohrozil stabilitu důchodového systému, je velmi průhledná. Penzijní systém u nás fakticky oddělený od rozpočtu není. A alternativa prosazovaná socialisty – snížení DPH – dá rozpočtu zabrat zcela srovnatelně. Ekonomice přitom moc nepomůže, neboť většina spotřebního zboží se k nám dováží. Jediná výhoda, kterou má, je politická: je víc vidět.
Ze stejného kadlubu je další socialistický návrh, dotace na vytvoření nových pracovních míst. Zatímco sleva na pojištění podporuje existující pracovní místa automaticky a bez rozdílu, dotace nového místa musí protéct úřednickýma rukama. Takže lze pohlídat, aby dotekla třeba až do nevěstince Miroslava Mrštiny. Anebo k jiným lidem, kteří budou vědět, komu mají být vděční. Stejné znaky nese šrotovné, na němž socialisté trvají. I to jsou peníze s adresou. Sleva na sociálním pojištění, kterou mimochodem schvalují eurokomisař Špidla i socialistický prezidentský kandidát Švejnar, je vymyšlena tak, aby co nejméně znásilňovala trh ve prospěch politiků. A právě to je její smůla. Vždyť koho by pak bavilo vládnout?
Nejvýmluvnějším paradoxem je, že se ČSSD rozhodla zaříznout právě návrh, který je dílem apolitických odborníků z NERVu. Z toho si můžeme udělat obrázek o tom, jak nepolitické a odborné by asi bylo vládnutí nepolitické vlády odborníků s podporou ČSSD.
Je degresivní, tj. pro nejhůře placené zaměstnance je sleva největší. Pomůže i v podniku, který momentálně nemá zisk, takže by mu případné snížení daně z příjmu nebylo nic platné.
Námitka socialistů, že výpadek rozpočtových příjmů by ohrozil stabilitu důchodového systému, je velmi průhledná. Penzijní systém u nás fakticky oddělený od rozpočtu není. A alternativa prosazovaná socialisty – snížení DPH – dá rozpočtu zabrat zcela srovnatelně. Ekonomice přitom moc nepomůže, neboť většina spotřebního zboží se k nám dováží. Jediná výhoda, kterou má, je politická: je víc vidět.
Ze stejného kadlubu je další socialistický návrh, dotace na vytvoření nových pracovních míst. Zatímco sleva na pojištění podporuje existující pracovní místa automaticky a bez rozdílu, dotace nového místa musí protéct úřednickýma rukama. Takže lze pohlídat, aby dotekla třeba až do nevěstince Miroslava Mrštiny. Anebo k jiným lidem, kteří budou vědět, komu mají být vděční. Stejné znaky nese šrotovné, na němž socialisté trvají. I to jsou peníze s adresou. Sleva na sociálním pojištění, kterou mimochodem schvalují eurokomisař Špidla i socialistický prezidentský kandidát Švejnar, je vymyšlena tak, aby co nejméně znásilňovala trh ve prospěch politiků. A právě to je její smůla. Vždyť koho by pak bavilo vládnout?
Nejvýmluvnějším paradoxem je, že se ČSSD rozhodla zaříznout právě návrh, který je dílem apolitických odborníků z NERVu. Z toho si můžeme udělat obrázek o tom, jak nepolitické a odborné by asi bylo vládnutí nepolitické vlády odborníků s podporou ČSSD.