Proč? Co je špatného na snížení nákladů na lidskou práci, zvláště když vůbec nejde o snížení platu? Proč nezlevnit výrobu a tím i komparativní výhodu naší monoexportní ekonomiky, zvláště v době masivních dotací konkurečním západním automobilkám? Proč je špatné tímto způsobem pomoci nejchudším jak finančně tak i před ztrátou práce? Paušální snížení je krásně jednoduché a nemá další náklady. Jediná oprávněná racionální kritika, která se naskýtá, je ta, že je to snížení zaměstnanecké daně tak žalostně malé, a mělo by se zvýšit.
Důvod, hloubaví čtenáři, jistě znáte. Tady jde bohužel zároveň o ulehčení podnikatelům o využití tržního principu. A to se nesmí.
Historie je mrcha
Socialisté (všech stran) kdysi, a není to zase tak dávno, chtěli vyvlastňovat a znárodňovat výrobní prostředky, protože věřili s Marxem, že majetek je komunální, že patří všem. Soukromý majetek proto není nic než krádež. Druhým věroučným principem bylo přesvědčení, že stát (úředníci) bude lepším hospodářem, neboť zisk bude spravedlivě rozdělen. Bohužel si vůbec nevšimli, že nebude co rozdělovat.
Od sedmdesátých let, kdy se ještě v Evropě naposledy tu a tam znárodňovalo, už tuhle víru postupně socialistické strany ztratily, paleosocialismus se rozplynul, i když se ještě občas, jak právě nyní vidíme v zuřivých demonstracích proti globalizaci, na extrémní levici objeví. Bohužel ani tihle protestanti si nevšimli, že globalizace je asi takovým lidským vynálezem jako počasí.
Je to jako by říkali – když už nemůžeme nic znárodnit, tak budeme rozdávat dárky výlučně potřebným, tedy pouze adresně. Kapitalistům přece pomáhat nebudeme. Proto máme minimální mzdu, proto chtějí socialisté dotovat nová pracovní místa, auta i stravenky. Koneckonců jejich voliči musí dobře vědět, koho chleba jedí.
Historie není žádná hodná magistra vitae, ale pěkná mrcha. Použití špatných zásad tvrdě trestá. Mít systém na život je nebezpečné. A tak si ani noví socialisté nevšimli, že všechny jejich dotace masivně zvýší nejen státní dluh, ale také nezaměstnanost, které chtěli bránit, že ke všem dárkům třeba přičíst nemalé administrativní náklady, že se nakonec opět bude rozdělovat relativní nouze.
Komunisté pomalu ale jistě vymírají, jejich zavilý princip mutoval do mírnější podoby předsudku proti trhu a podnikatelům. I chudí alespoň u nás také postupně vymírají, pokud nejde o cizince. A Čapkův slavný výrok? S malou obměnou pro mne stále platí:
„Nejsem socialistou, protože jsem na straně chudých.“