Topolánek totiž vyjádřením nedůvěry vládě značně oslabil. To není tautologie. Seberte mu Strakovku, a v trojúhelníku Topolánek–Paroubek–Klaus je rázem ten nejslabší. V tom trojúhelníku, kde se dnes všechno odehrává, hrají všichni proti sobě i spolu zároveň. S Paroubkem pojí Topolánka společný zájem na tom, aby nepustili prezidenta do sféry, již si u nás tradičně pro sebe držely politické strany, ale zároveň hrají proti sobě. A tady slouží hradní vrchol trojúhelníku Paroubkovi líp: zatímco Topolánkovo nepřátelství s Klausem je osobní a hluboké, Paroubek ještě své možnosti sbližování s Klausem nevyčerpal.
Co může Topolánek dělat, když nemá vládu ani většinu? Jen mluvit. Má ale v repertoáru vlastně jen dvě vystoupení: 1) „Já se tu snažím něco dělat pro lidi této země, a oni sobecky shodili vládu uprostřed předsednictví,“ ale to už lidi vzali na vědomí a započítali. A 2) „Tak si, Paroubku, běž na Hrad za Klausem a sestavte si vládu – ale bez komunistů. Nejde to, co?“ Topolánek sází na to, že tahle cesta je zaminovaná. Ale jak moc jsou ty miny ještě funkční? S komunisty se už dávno baví kdekdo. Jejich hlasy pro úřednickou vládu by možná způsobily menší detonaci, než Topolánek doufá.
Navíc musí Topolánek, jak přiznal v rozhovoru pro LN, z taktických důvodů hystericky útočit – na Klause, na Béma... To jeho image nesvědčí – nárůst jeho podpory je svázán s jeho státnickým vystupováním na evropské scéně, Topolánek cholerik bude brzy stejně nepopulární jako loni na podzim.
A jeho straníci? Ti se na posledním kongresu většinově rozhodli pro udržení stávajících pozic, jak dlouho jen to půjde a za jakoukoli dlouhodobou cenu. Šlo to do března. Jak si mohli myslet, že mají něco zaručeného?
Topolánkovi zbývá ústupový boj. Vymoci si přijatelný termín voleb a přijatelné složení úřednické vlády a nevypadat při tom oportunističtěji a egocentričtěji než Paroubek, k čemuž v posledních dnech nemá daleko. Jedině tak může ještě něco uhrát.
Co může Topolánek dělat, když nemá vládu ani většinu? Jen mluvit. Má ale v repertoáru vlastně jen dvě vystoupení: 1) „Já se tu snažím něco dělat pro lidi této země, a oni sobecky shodili vládu uprostřed předsednictví,“ ale to už lidi vzali na vědomí a započítali. A 2) „Tak si, Paroubku, běž na Hrad za Klausem a sestavte si vládu – ale bez komunistů. Nejde to, co?“ Topolánek sází na to, že tahle cesta je zaminovaná. Ale jak moc jsou ty miny ještě funkční? S komunisty se už dávno baví kdekdo. Jejich hlasy pro úřednickou vládu by možná způsobily menší detonaci, než Topolánek doufá.
Navíc musí Topolánek, jak přiznal v rozhovoru pro LN, z taktických důvodů hystericky útočit – na Klause, na Béma... To jeho image nesvědčí – nárůst jeho podpory je svázán s jeho státnickým vystupováním na evropské scéně, Topolánek cholerik bude brzy stejně nepopulární jako loni na podzim.
A jeho straníci? Ti se na posledním kongresu většinově rozhodli pro udržení stávajících pozic, jak dlouho jen to půjde a za jakoukoli dlouhodobou cenu. Šlo to do března. Jak si mohli myslet, že mají něco zaručeného?
Topolánkovi zbývá ústupový boj. Vymoci si přijatelný termín voleb a přijatelné složení úřednické vlády a nevypadat při tom oportunističtěji a egocentričtěji než Paroubek, k čemuž v posledních dnech nemá daleko. Jedině tak může ještě něco uhrát.