Současná právní úprava je nastavená tak, že exekutoři se sdružují ve veřejnoprávní komoře, která je samostatným subjektem nezávislým na státu. Zákon neobsahuje kontrolní mechanismy a nedává státu, resp. ministrovi spravedlnosti pravomoc vykonávat dohled na činností exekutorské komory (jedinou jeho pravomocí vůči exekutorům je podávání výtek či kárných žalob při konkrétních pochybeních exekutorů, přičemž i o těchto žalobách rozhoduje v rámci kárného řízení orgán komory). Ministerstvo si je vědomo tohoto ne úplně šťastného konceptu, který vznikl v roce 2001 z poslanecké iniciativy, a proto připravilo řadu novel. Už předloni prosadilo novelu, která posílila dohled nad soudními exekutory (zapůjčování spisů, prověrka na místě či možnost uložit výtku). V pondělí pak budou na vládě projednávány další dvě novely. Jedna z nich umožňuje postihnout exekutorskou komoru v případě, že postupuje v rozporu se zákonem a posiluje dohled nad činností exekutorů. Druhá se soustřeďuje především na ochranu práv účastníků řízení a na jasné vymezení povinností a pravidel při postupu exekutorů.
Jinými slovy: ministr neodpovídá za to, jak exekutorská komora funguje. Zároveň ale nechce jen pasivně přihlížet šarvátkám uvnitř tohoto samosprávného celku, proto se snaží působit v pozici nezávislého arbitra a mediátora. Aktivity ministra spravedlnosti, kterými se snaží urovnat spory v exekutorské komoře jsou nad rámec jeho zákonem stanovených povinností. Zároveň situaci řeší legislativními změnami. Není tedy pravda, že si se situací neví rady, jak je popsáno ve zmiňovaném komentáři.
Ministr spravedlnosti nechápe autorovu poznámku, že debata o zrušení exekutorské komory budí zděšení. Zahájení veřejné diskuze o možném zrušení exekutorské komory je legitimní, protože v demokratických státech jsou známy oba scénáře fungování a správy exekutorů. Tedy správa skrz samosprávnou jednotku (v tomto případě komoru) na jedné straně a na straně druhé správa a dohled přímo skrze příslušné ministerstvo.
Jinými slovy: ministr neodpovídá za to, jak exekutorská komora funguje. Zároveň ale nechce jen pasivně přihlížet šarvátkám uvnitř tohoto samosprávného celku, proto se snaží působit v pozici nezávislého arbitra a mediátora. Aktivity ministra spravedlnosti, kterými se snaží urovnat spory v exekutorské komoře jsou nad rámec jeho zákonem stanovených povinností. Zároveň situaci řeší legislativními změnami. Není tedy pravda, že si se situací neví rady, jak je popsáno ve zmiňovaném komentáři.
Ministr spravedlnosti nechápe autorovu poznámku, že debata o zrušení exekutorské komory budí zděšení. Zahájení veřejné diskuze o možném zrušení exekutorské komory je legitimní, protože v demokratických státech jsou známy oba scénáře fungování a správy exekutorů. Tedy správa skrz samosprávnou jednotku (v tomto případě komoru) na jedné straně a na straně druhé správa a dohled přímo skrze příslušné ministerstvo.