Protože takový internetový klip se šíří jako džin z láhve. A tak je to správně, právě proto ODS tento druh kampaně zvolila. Na tom je to založené. Že vytvoříte nějaký internetový obsah (nejčastěji video) a ten se pak šíří mezi uživateli. Posílají si ho mailem, publikují na webových stránkách. Říká se tomu virální marketing.
Čím větší průšvih, tím líp se šíří
Má to jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. Tou výhodou je, že to stojí hrozně málo peněz. Vlastně jen produkční náklady na natočení videa, které – když k tomu nepřizvete renomované tvůrce, což je celkem zbytečné – stojí řádově desítky tisíc korun. V porovnání s reklamou v tisku nebo dokonce v televizi jsou to výdaje v řádech procent.
Ale pak je tu ona zmíněná nevýhoda. Nedá se to zastavit. Na rozdíl od normální kampaně nemůžete zvednout sluchátko a nakázat, aby to skončilo. Dokonce zákon zlomyslnosti říká, že čím větší je to průšvih, tím lépe se mezi lidmi šíří. To přirovnání k džinu z láhve je případné. Virální reklama je dobrým sluhou, ale velmi zlým pánem. Případ dotyčného klipu to konec konců dokazuje: ODS Töpfra na svých stránkách z klipu vystřihla, ale všude po webu se samozřejmě šíří verze s Töpfrem.
Ne z každého reklamního sdělení se stane „virus“. Aby se začalo šířit, musí být výjimečné, vtipné a provokující. To jsou zatraceně těžké podmínky. Zvlášť když zároveň platí, že za žádných okolností nesmí být idiotské a trapné. A přesně to můžeme napsat o posledním klipu, ve kterém ODS přirovnává svržení vlády k Mnichovu či k sovětské okupaci z roku 1968.
Chápu rozhořčení Tomáše Töpfra nad tím, že ho tvůrci klipu zneužili a zesměšnili. Ovšem smutná pravda je, že ani oni sami si nepomohli. Angažmá tohoto herce ukazuje, že tvůrci nepochopili, jak tyhle věci na internetu fungují a koho oslovují.
Tomáš Töpfer je nepochybně inteligentní a vzdělaný člověk, navíc úspěšný podnikatel. Ale do politiky se dostal, protože je – při vší úctě – „kašpárek z televize“. Jenže to je to poslední, co klip oslovující „facebookovou“ či „youtubovou“ generaci potřebuje. Vkus, humor i způsob vyjadřování téhle cílové skupiny je úplně jiný. Dotyčný klip by možná zapůsobil na diváky Četnických humoresek. Ale uživatelům internetu od začátku připadal směšný a trapný. A to i těm, kteří jinak fandí ODS.
Bezradnost a nekompetentnost
Je pozitivní, že se ODS rozhodla využívat nová média ve své kampani. A je dobře i to, že si založila vlastní kanál na YouTube. Ale měla by touto kampaní pověřit profesionály. Anebo se poučit tím, jak třeba s videem pracoval šéf britských konzervativců David Cameron.
Co předvádí ODS na svém internetovém kanálu, je ukázka bezradnosti a nekompetence. Na jedné straně parodie toporného Jana Zahradila coby řečníka na sjezdu ČSSD, na druhé straně patetický videovýkřik o zradě. Takhle se to nedělá! Někdo by tomu měl dát jednu fazonu, styl a směr.
A teď ještě budou zapírat, kdo klip vlastně natočil. Podle Zahradila je to prý „odezva dosud neangažovaných občanů“. To je samozřejmě možné, například Obamu podporovala před volbami spousta neautorizovaných klipů. Ale nikdy nebyly na oficiální stránkách či kanálech jeho volebního týmu. Navíc Tomáš Töpfer od začátku říkal, že rozhovor poskytl proto, že mu „někdo zavolal ze stranického ústředí“.
Internet snese hodně, možná i ten přestřelený patos či špatnou parodii. Nůžky vkusu jsou tu hodně otevřeny. Co ovšem nesnese a z principu trestá, je lhaní a neupřímnost. Tyhle vlastnosti trčí z webu víc než z jiných médií. Je to další zrada, kterou si v ODS můžou dát na seznam.
Čím větší průšvih, tím líp se šíří
Má to jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. Tou výhodou je, že to stojí hrozně málo peněz. Vlastně jen produkční náklady na natočení videa, které – když k tomu nepřizvete renomované tvůrce, což je celkem zbytečné – stojí řádově desítky tisíc korun. V porovnání s reklamou v tisku nebo dokonce v televizi jsou to výdaje v řádech procent.
Ale pak je tu ona zmíněná nevýhoda. Nedá se to zastavit. Na rozdíl od normální kampaně nemůžete zvednout sluchátko a nakázat, aby to skončilo. Dokonce zákon zlomyslnosti říká, že čím větší je to průšvih, tím lépe se mezi lidmi šíří. To přirovnání k džinu z láhve je případné. Virální reklama je dobrým sluhou, ale velmi zlým pánem. Případ dotyčného klipu to konec konců dokazuje: ODS Töpfra na svých stránkách z klipu vystřihla, ale všude po webu se samozřejmě šíří verze s Töpfrem.
Ne z každého reklamního sdělení se stane „virus“. Aby se začalo šířit, musí být výjimečné, vtipné a provokující. To jsou zatraceně těžké podmínky. Zvlášť když zároveň platí, že za žádných okolností nesmí být idiotské a trapné. A přesně to můžeme napsat o posledním klipu, ve kterém ODS přirovnává svržení vlády k Mnichovu či k sovětské okupaci z roku 1968.
Chápu rozhořčení Tomáše Töpfra nad tím, že ho tvůrci klipu zneužili a zesměšnili. Ovšem smutná pravda je, že ani oni sami si nepomohli. Angažmá tohoto herce ukazuje, že tvůrci nepochopili, jak tyhle věci na internetu fungují a koho oslovují.
Tomáš Töpfer je nepochybně inteligentní a vzdělaný člověk, navíc úspěšný podnikatel. Ale do politiky se dostal, protože je – při vší úctě – „kašpárek z televize“. Jenže to je to poslední, co klip oslovující „facebookovou“ či „youtubovou“ generaci potřebuje. Vkus, humor i způsob vyjadřování téhle cílové skupiny je úplně jiný. Dotyčný klip by možná zapůsobil na diváky Četnických humoresek. Ale uživatelům internetu od začátku připadal směšný a trapný. A to i těm, kteří jinak fandí ODS.
Bezradnost a nekompetentnost
Je pozitivní, že se ODS rozhodla využívat nová média ve své kampani. A je dobře i to, že si založila vlastní kanál na YouTube. Ale měla by touto kampaní pověřit profesionály. Anebo se poučit tím, jak třeba s videem pracoval šéf britských konzervativců David Cameron.
Co předvádí ODS na svém internetovém kanálu, je ukázka bezradnosti a nekompetence. Na jedné straně parodie toporného Jana Zahradila coby řečníka na sjezdu ČSSD, na druhé straně patetický videovýkřik o zradě. Takhle se to nedělá! Někdo by tomu měl dát jednu fazonu, styl a směr.
A teď ještě budou zapírat, kdo klip vlastně natočil. Podle Zahradila je to prý „odezva dosud neangažovaných občanů“. To je samozřejmě možné, například Obamu podporovala před volbami spousta neautorizovaných klipů. Ale nikdy nebyly na oficiální stránkách či kanálech jeho volebního týmu. Navíc Tomáš Töpfer od začátku říkal, že rozhovor poskytl proto, že mu „někdo zavolal ze stranického ústředí“.
Internet snese hodně, možná i ten přestřelený patos či špatnou parodii. Nůžky vkusu jsou tu hodně otevřeny. Co ovšem nesnese a z principu trestá, je lhaní a neupřímnost. Tyhle vlastnosti trčí z webu víc než z jiných médií. Je to další zrada, kterou si v ODS můžou dát na seznam.
