Nejhorším následkem současných vnitropolitických tahanic je celoevropská ostuda a promarněná jedinečná šance kvůli přepřahání v polovině evropského předsednictví. Při vší úctě k panu Fischerovi, nikdo soudný si nemůže myslet, že by se třeba prezident Sarkozy kvůli šesti týdnům byť jen učil vyslovovat jméno „Honza“. Už jsme však pozapomněli, že Jiří Paroubek byl původně ochoten nechat současnou vládu předsednictví dokončit s podmínkou, že „půjde“ ministr vnitra a nejvyšší státní zástupkyně. Rázné „nět“ Mirka Topolánka pak vedlo k tomu, že naši furianti, zaklesnuti do sebe parohy, raději způsobí odchod ne jednoho, ale všech ministrů, a krach našeho evropského předsednictví.
Lepší řešení stále existuje. Vyžadovalo by ovšem něco, co se nenosí – osobní oběť. Paní Vesecká a pan Langer by dobrovolně odstoupili z funkcí – ne jako přiznání viny (nikdo je oficiálně z ničeho neobvinil), ale na pomoc republice. Pan Paroubek a pan prezident by pak se sestavováním nové vlády vyčkali do července. Prosté, ale takzvaně neprůchodné. Nebo se mýlím?
Lepší řešení stále existuje. Vyžadovalo by ovšem něco, co se nenosí – osobní oběť. Paní Vesecká a pan Langer by dobrovolně odstoupili z funkcí – ne jako přiznání viny (nikdo je oficiálně z ničeho neobvinil), ale na pomoc republice. Pan Paroubek a pan prezident by pak se sestavováním nové vlády vyčkali do července. Prosté, ale takzvaně neprůchodné. Nebo se mýlím?