Pan Zvěřina mi mluví z duše. Patřím k té třetině bezautých, ač bych si auto mohl bez problémů dovolit. I bez šrotovného. Ale neudělám to. Právě z důvodů, které uvádí. Jednak by mi svědomí nedovolilo ničit druhým vzduch a podílet se na ucpávání ulic a silnic, jednak díky životu bez auta ušetřím spoustu peněz. Žiju si proto při stejném platu znatelně lépe a navíc klidněji než ti, kteří musí kromě sebe živit i to přibližovadlo.
Chápu, že jsou lidé, kteří se bez něj neobejdou. Třeba ti, kteří ho používají k obživě. Nebo zdravotně postižení. Ale ti dostávají na jeho nákup státní příspěvek. Klidně bych jim zaplatil i nové auto celé. To všechno je ovšem jen zlomek těch, kteří vůz vlastní. Platit šrotovné ostatním je nespravedlivé. Bere peníze všem, aby je mohl dát některým.
Tvrdí se, že se tím podpoří obměna vozového parku a sníží negativní dopad jeho provozu právě na životní prostředí. Ale což nelze dosáhnout téhož promyšleněji, dlouhodoběji a spravedlivěji například větší podporou veřejné dopravy? Modernizací železničního vozového parku třeba, zatraktivněním železnice?
Navíc by to aspoň trošku snížilo naši fatální závislost na automobilovém průmyslu, který mezi prvními podlehl hospodářské krizi. Na tu závislost teď tisíce lidí i v této zemi doplácejí ztrátou zaměstnání. Na populistické šrotovné, které tu závislost spíše ještě zvyšuje, leckdo rád slyší, proto ho také někteří politici prosazují. Ale přesto bych se vsadil, že by ho většina nezaměstnaných bez váhání vyměnila za jakékoliv jistější pracovní místo.