Klausovci a protiklausovci, s tímhle členěním uspějete v každé hospodě a kavárně, i v té příslovečné intelektuální. Ti první fandí aroganci, hrubosti, zjednodušování a nálepkování, ti druzí pěstují jemnost, slušnost, toleranci, pochopení pro jinakost - takhle to líčí navyklý stereotyp.
Pokud ten stereotyp platí, slovní přestřelka mezi Holubovou a Klausovým tajemníkem Ladislavem Jaklem musela mít předem jasné vyznění, předem jasného vítěze. Neměla. Stereotyp je náhle - alespoň pro tu chvíli - pryč: čtenáři blogů a diváci televize vidí hrubou Holubovou a slušného Jakla. Máme-li vnímat jejich slovní výměnu jako sportovní zápas, vítězem je Jakl, a to podle skóre i podle celkového dojmu.
Pokud by byl protiklausovský tábor měřen Holubovou, jeho vlastností by byla nechápavost a hysterie. Před Vánoci Holubová v televizi Z1 o Klausovi řekla: „Celá Praha mluví o tom, že je homosexuál. A že se mu říkalo Kikina, to je tabu, z toho se sranda nedělá.“ Když teď Jakl ve vší slušnosti na blogu iDnes napsal, že to byla sprostota, Holubová tvrdí, že na ni z toho dýchá normalizační odér.
Kdybychom nevěděli, že normalizaci zažila a že v ní obstála bez úliteb režimu, museli bychom si myslet, že to nechápe. Normalizace, to přece byly zákazy, kontroly, všudypřítomný ideologický dozor. Chce to snad uplatnit Ladislav Jakl vůči herečce Holubové? Ne, je to jen projev její hysterie.
Nechme normalizaci stranou. Ještě by někdo dodal, že tu spíše sama Holubová evokovala Milouše Jakeše („Paní Zagorová, je to hodná holka, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok a další ne šest set tisíc, milion!“). Nu, i dny takových „jaklů“ jsou podle Holubové už nachýleny. Odkud to jen má? No ano, od Klause, ten si přece libuje v dehonestaci „pánů bursíků“. Tak se na to musí. Překonávat stereotypy tím, že je od soupeřů přebíráme.
