Zkušenosti samospráv z listopadu roku 2007 v Praze, z února roku 2008 v Plzni a teď nedávno z Ústí nad Labem odhalily slabinu současného zákona o právu shromažďovacím. Obecní úřady mohou řádně nahlášené shromáždění zakázat jen ve lhůtě tří kalendárních dnů po oznámení. Úředníci obvykle sice vědí, že akci ohlašují extrémisté, avšak v situaci, kdy jsou na rozhodnutí úřadu pouze pátek, sobota a neděle, nestačí oznámenou protizákonní akci zakázat, natož připravit precizní právnické argumenty v součinnosti s Policií ČR tak, aby jejich rozhodnutí nezrušil soud, jak se tomu stalo v Ústí nad Labem. Shromáždění se v takovém případě může konat a ohrožovat práva, svobody, majetek, zdraví i jiné hodnoty. Lze jej rozpustit pouze na místě. Policejní manévry navíc stojí daňové poplatníky nemalé prostředky. Obcím by určitě pomohlo prodloužení maximální doby rozhodnutí o zákazu shromáždění nebo o době jeho ukončení ze tří na aspoň pět dní a prodloužení lhůty povinnosti oznámení shromáždění z pěti na deset dnů před jeho konáním.
V plném rozsahu by byla zachována ochrana práva pokojně se shromažďovat jako jednoho ze základních politických práv, k jehož výkonu není třeba povolení správního orgánu. Podle Listiny základních práv a svobod lze toto právo omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Samosprávy by měly mít pro toto rozhodnutí dostatečný prostor a součinnost Policie ČR. Pro vyloučení provokací především ze strany neonacistů by bylo žádoucí rozšířit zákaz shromážďování i na místa v bezprostřední blízkosti synagog, kostelů či hřbitovů. Právo má primárně sloužit k ochraně práv a oprávněných zájmů občanů a tím i k ochraně demokracie.