Jan Rejžek ve svém odsudku směrem k Petu Seegerovi (Poslední slovo, 30.
4.) odvolává na Davida Boaze, který ve poznámce uveřejněné v Guardianu 14. 4. 2006 označil Seegera za nikdy nevyléčeného stalinistu, přebírá však poněkud nepřesné údaje, kterými si Boaz v politickém škatulkování vypomohl. Pete Seeger zařadil omluvu za to, že neviděl, že Stalin byl "neobyčejným tyranem vedoucím svou zemi do záhuby", již v roce 1993 do své knihy "Where Have All the Flowers Gone", svou píseň o krutém Joeovi
(Stalinovi) "Blues o velkém Joeovi" tedy jistě nesložil až jako projev "opožděného objevu" učiněného na základě Boazova textu. Rejžek parafrázuje Boazovu citaci kritických slov historika Rona Radoshe stran "přemetů" v názorech na to, komu nadržovat ve světových konfliktech, kterých se Sověti účastnili. Bylo by v této souvislosti korektní zmínit i to, že stejný Ron Radosh svůj článek o těchto věcech v The New York Sun 31. 8. 2007 končil naopak slovy "úcty a obdivu" k tomu, že byl Seeger schopen překročit stín vlastních politických předsudků a přiznat, že "v boji proti sociální nespravedlnosti ve Spojených státech byl slepý k tomu, že ve skutečnosti podporoval nejhorší tyranie v zahraničí" nebo že "udělal chybu, že nechtěl vidět gulagy, když navštívil SSSR". Podobné reflexe mnoho dnešních osmdesátníků kdysi pravověrně budujících lepší zítřky schopno není a Seeger si nezaslouží s nimi být házen do jednoho pytle.
4.) odvolává na Davida Boaze, který ve poznámce uveřejněné v Guardianu 14. 4. 2006 označil Seegera za nikdy nevyléčeného stalinistu, přebírá však poněkud nepřesné údaje, kterými si Boaz v politickém škatulkování vypomohl. Pete Seeger zařadil omluvu za to, že neviděl, že Stalin byl "neobyčejným tyranem vedoucím svou zemi do záhuby", již v roce 1993 do své knihy "Where Have All the Flowers Gone", svou píseň o krutém Joeovi
(Stalinovi) "Blues o velkém Joeovi" tedy jistě nesložil až jako projev "opožděného objevu" učiněného na základě Boazova textu. Rejžek parafrázuje Boazovu citaci kritických slov historika Rona Radoshe stran "přemetů" v názorech na to, komu nadržovat ve světových konfliktech, kterých se Sověti účastnili. Bylo by v této souvislosti korektní zmínit i to, že stejný Ron Radosh svůj článek o těchto věcech v The New York Sun 31. 8. 2007 končil naopak slovy "úcty a obdivu" k tomu, že byl Seeger schopen překročit stín vlastních politických předsudků a přiznat, že "v boji proti sociální nespravedlnosti ve Spojených státech byl slepý k tomu, že ve skutečnosti podporoval nejhorší tyranie v zahraničí" nebo že "udělal chybu, že nechtěl vidět gulagy, když navštívil SSSR". Podobné reflexe mnoho dnešních osmdesátníků kdysi pravověrně budujících lepší zítřky schopno není a Seeger si nezaslouží s nimi být házen do jednoho pytle.