Pro obhajobu Lisabonu si vytvořil sérii demagogicky srozumitelných argumentů. Ty, kdo s ním nesouhlasí, preventivně označil za spiklence. A současně pokračoval v tom, co začalo vlastně už prosincovým kongresem: nesouhlasící rychle pocítili, že za svou neloajalitu zaplatí; věrní jsou odměňováni.
Rozjel i propagaci své osoby - v den „koncertu pro Mirka“ bleskově vrhl na trh fotografickou publikaci zachycující ho se světovými státníky (To koukáš, Paroubku). Propaguje ji inzeráty se sloganem přesně vystihujícím mýtus, který teď do omrzení ždímá: Deník zničeného úspěchu! (ano, s vykřičníkem).
Machiavelli by nemohl než přikyvovat. Jen je škoda, že tuhle energii nenašel premiér dřív a že ji nezačal včas uplatňovat na něco jiného než na udržení vlastní moci. Kdyby si třeba, postupujeme-li zpátky v čase, lépe hleděl toho, co se děje ve Straně zelených, aby nepřišel o vládní většinu. Kdyby prosadil odhlasování radaru, aby jeho zahraničněpolitická bilance nekončila katastrofálním záporným saldem schváleného Lisabonu a neschváleného radaru.
Kdyby se stejnou rozhodností, jakou uplatňuje teď, včas vyšachoval Vlastimila Tlustého. Kdyby dokázal zorganizovat volbu prezidenta nejen tak, aby si z něj při ní jeho nejlepší kamarád Martin Bursík neudělal boxovací pytel, ale koneckonců třeba i tak, že by porovnal škody, které by mu způsobila roztržka s nezvoleným Klausem, se škodami, které mu způsobí Klaus zvolený.
A kdyby se se stejnou demagogickou vervou pustil do obhajoby zdravotnických poplatků. Kdyby formuloval jasnou daňovou politiku tak, aby si s ní Kalousek s Tlustým nemohli hrát hry. Kdyby dotáhl do konce mnohé slíbené reformy, třeba důchodů a energetiky.
Škoda, že Topolánek svou současnou rozhodnost neuplatnil dříve. Pak ten úspěch nemusel být tak zničený.
Rozjel i propagaci své osoby - v den „koncertu pro Mirka“ bleskově vrhl na trh fotografickou publikaci zachycující ho se světovými státníky (To koukáš, Paroubku). Propaguje ji inzeráty se sloganem přesně vystihujícím mýtus, který teď do omrzení ždímá: Deník zničeného úspěchu! (ano, s vykřičníkem).
Machiavelli by nemohl než přikyvovat. Jen je škoda, že tuhle energii nenašel premiér dřív a že ji nezačal včas uplatňovat na něco jiného než na udržení vlastní moci. Kdyby si třeba, postupujeme-li zpátky v čase, lépe hleděl toho, co se děje ve Straně zelených, aby nepřišel o vládní většinu. Kdyby prosadil odhlasování radaru, aby jeho zahraničněpolitická bilance nekončila katastrofálním záporným saldem schváleného Lisabonu a neschváleného radaru.
Kdyby se stejnou rozhodností, jakou uplatňuje teď, včas vyšachoval Vlastimila Tlustého. Kdyby dokázal zorganizovat volbu prezidenta nejen tak, aby si z něj při ní jeho nejlepší kamarád Martin Bursík neudělal boxovací pytel, ale koneckonců třeba i tak, že by porovnal škody, které by mu způsobila roztržka s nezvoleným Klausem, se škodami, které mu způsobí Klaus zvolený.
A kdyby se se stejnou demagogickou vervou pustil do obhajoby zdravotnických poplatků. Kdyby formuloval jasnou daňovou politiku tak, aby si s ní Kalousek s Tlustým nemohli hrát hry. Kdyby dotáhl do konce mnohé slíbené reformy, třeba důchodů a energetiky.
Škoda, že Topolánek svou současnou rozhodnost neuplatnil dříve. Pak ten úspěch nemusel být tak zničený.