Může to působit snad i kýčovitě, ale zároveň to sděluje silné poselství. „Protože mám dvě děti a dvě vnoučata, tak tím, že jsi zachránil mne, jsi zachránil i je,“ cituje MF Dnes narozeninovou gratulaci Ruth Ofnerové, původem z Plzně. Ano, stoletý Winton na vlastní oči vidí plody své odvahy.
Takovou bilancí se může pochlubit člověk, který vyrazil do cizí země, aby tam doslova hrobníkovi z lopaty – už za nacistické okupace, ale ještě před vypuknutím války, tedy v době, kdy hranice byly ještě průchodné – zachraňoval cizí děti a zvláštními vlaky je odvážel do Anglie. Dnes jeho „rodina“ čítá přes pět tisíc členů. Nebýt Wintona, nikdo z nich by nežil, neboť by opustil tento svět skrze komíny osvětimských krematorií – buď on sám, či jeho předkové.
Na Petříně byl na počest Wintona otevřen Sad zachránců dětí |
|
A ještě něco. Kdyby se Winton dožil jen průměrného věku, zemřel by dříve, než vůbec jeho čin vyšel najevo. Zachráněné děti pochopitelně žádnou evidenci nevedly a on sám doklady skrýval až do svých 79 let, kdy je náhodou objevila jeho manželka. To vše dělá ze Sira Nicholase Wintona unikátní osobnost a jakýsi etalon všech zachránců.
Nejzajímavější je ale otázka, která vybočuje z dobových kulis předehry druhé světové války. Proč to Winton vůbec dělal? Proč odjel z Londýna do Prahy, aby tam zachraňoval cizí děti? „Viděl jsem, k čemu se schyluje, a udělal jsem vše, abych pomohl,“ stojí v mottu u jeho hesla ve Wikipedii. A to je také jeho obecné poselství i pro naši dobu: sledovat, k čemu se schyluje, a nezůstat pasivní.
Kryl se jen svědomím
My se na předehru války a holokaustu díváme se znalostí věci, jako generál po bitvě. Ale pro současníky nebylo „vidět to, k čemu se schyluje“, vůbec samozřejmé. Winton se na Vánoce 1938, poté, co je v Mnichově „zachráněn mír“, chystá lyžovat do Švýcarska. Po přítelově telefonátu ale mění destinaci na Prahu – organizovat výjezdy ohrožených dětí.
O blížící se hrozbě nevědí nic přesného ani sami Židé. Spisovatelka Ruth Bondyová v knize Jakob Edelstein líčí dobovou atmosféru na příkladu německého uprchlíka. Muž, který v roce 1933 utekl z Berlína do Vídně, po anšlusu Rakouska zase do Karlových Varů a po záboru Sudet do Prahy, tedy už trojnásobný uprchlík před Hitlerem, mluví v předjaří 1939 se zástupci dosud nezkušených pražských Židů: Tak co, už víte, jaké to je čekat na Hitlera?
Sir Nicholas |
Narodil se 19. května 1909 v Londýně, pochází z židovské rodiny, která se přistěhovala z Německa, ale byl pokřtěn. Absolvuje vyšší střední školu, poté pracuje jako bankovní úředník a makléř. 14. března 1939 vypraví první várku dětí, ač nemůže rodičům zaručit, že své potomky ještě někdy spatří. 2. srpna poslední Wintonův vlak s dětmi opouští Prahu. 1988 manželka Grete objevuje doklady Wintonovy mise. 2003 povýšen do šlechtického stavu britskou královnou. |
V této situaci jedná Winton jako soukromník, britský občan a bankovní úředník na dovolené. Je schopen sestavit seznamy nejohroženějších dětí, je schopen překonat byrokratické překážky v Londýně i v Praze (jako soukromník má štěstí, že po nacistické okupaci není v hledáčku gestapa). První várku dětí vypraví 14. března 1939, den před okupací, a následuje sedm dalších. Při té poslední, největší (251 dětí), plánované na 3. září 1939, ale padá klec – dva dny před odjezdem začíná válka a hranice se zavírá.
Svět zná více zachránců. Patří k nim proslulý Oskar Schindler ze Svitav, Japonec Čiune Sugihara, jenž rozdával Židům japonská víza, Ital Giorgio Perlasca, jenž je ve službách španělské diplomacie zachraňoval v Budapešti. Ale ti všichni měli nějaké krytí – Schindler legitimaci NSDAP, Sugihara a Perlasca diplomatický pas. Winton se kryl jen svým svědomím. Těžko se někdo může stát dalším Schindlerem, ale wintonovská inspirace je otevřená vcelku pro každého.