Exprezident Havel nikdy nepochopil svobodný svět, volný trh, kapitalismus. Proto vždy naivně brojil proti užitečným skladům kolem měst, proti hypermarketům plným levného sortimentu a proti převážení zboží kamiony „sem tam“.
Neporozuměl světu, kde jeden je sobě nejvíce prospěšný tím, že je prospěšný druhým. Proto vždy napadal projevy svobodné volby, spontánní a z jednoho centra neřízené snahy každého jednotlivce jít vlastní cestou za svým štěstím, ne cestou vytyčenou elitáři za stanovenými „skutečnými“ hodnotami. Proto nepochopil, že některé projevy svobody jsou neodstranitelné bez porušení podstaty látky, samotné svobody.
Existují však jevy nesoucí podobné znaky jako projevy kapitalismu a svobody, ale s kapitalismem a svobodou nemající nic společného. Fascinace levicových národohospodářů vysokými sloupci v grafech a mohutnými přírůstky čehokoli vedla k naprostému odtržení chápání produkce od účelu: působit užitek konzumentovi. To došlo až k bizarním nápadům na roztočení ekonomiky stavěním „hladových zdí“ či zakopáváním milionu dolarů do starých dolů.
Tyhle nápady mají ale své hmatatelné podoby. Investiční pobídky. Státem zvýhodněné úvěry pro pořízení bydlení. Šrotovné. Všechny tyto umělé nástroje vedou k produkci statků, které by si normálně nikdo nekoupil, a tedy nikdo ani nevyprodukoval. Ničí se tak energie, materiál, lidské úsilí i životní prostředí. Kde je Havel a všichni ti zelení při debatě o šrotovném či zvýhodněných půjčkách?
Proč se řetězy nepřipoutávají k úřadům, které uměle podporují produkci čehokoli tam, kde přirozená poptávka k hezkým grafům nestačí? Kde jsou všechny ty Děti Země, když se ničí desetitisíce fungujících autíček, věrně sloužících svým majitelům, aby si tito majitelé motivováni umělými nástroji kupovali nové vozy, které nemusely být vyrobeny a tím spotřebováno ohromné množství materiálů, lidského umu a energie a zatížena příroda? Že jsou ta nová auta šetrnější? A co jejich výroba? Může být výroba nových aut šetrnější než nevýroba? Přirovnání jakékoli fabriky produkující užitečné zboží ke koncentráku je ohavné. Pokud jde ale o produkci uměle postrkovanou, pak příměru začínám rozumět.
Na některé fráze jsme si zvykli, proto nám již nezní absurdně. Třeba fráze, že jisté opatření dá lidem práci. Copak práce sama o sobě je dobrou věcí? Práce bolí, jsou z ní mozoly. Bere čas, který by mohl člověk příjemně proflákat. Práce je užitečná pouze svým produktem! Nedávejme nikomu práci! Práce musí mít smysl. Smysl má jen tehdy, je-li odvozena od reálné a nezdeformované poptávky. Jinak je tím nejobtížnějším způsobem utrácení času. A energie. A materiálu. I na úkor přírody.
Kapitalismus je šetrný. Nevyprodukuje ani o jednu jízdu kamionem, ani o jeden hypermarket či velkosklad víc, než je nutné, užitečné. Pokud se nabídka čehokoli v prostředí svobodného trhu nesetká s poptávkou, kapacity se přesměrují užitečnějším směrem. To platí do chvíle, kdy to vezmou do rukou sociální inženýři. Ti zregulují věci užitečné a na druhou stranu uměle podněcují produkci, která se nekryje s potřebami. A umělá produkce znamená plýtvání.
Havel a jemu podobní se ušklíbají nad „konzumní společností“. A jaká je alternativa? Přece společnost produkční! Ta první je postavena na potřebě. Ta druhá velebí produkování samo o sobě, kvůli hezkým statistikám. Tak to potom raději společnost konzumní (přičemž nikdo nepředepisuje, jaké hodnoty konzumovat, jestli koncert filharmonie, nebo kilo uheráku) než produkční. A nazelenalí myslitelé by to tak měli vidět tím spíše. Chtějí zbytečnou výrobu pro výrobu, anebo raději výrobu pro konzum?
Proč ochránci přírody nehájí pravidla svobodného trhu? Proč zelený Havel útočí více na kapitalismus než na hloupé nápady socialistů všech stran se šrotovným či podporou stavby nových domků? Nebo je celá ta hra s přírodou jen zástěrkou pro jeden z dalších typů sociálního inženýrství? Že by?
