Zdá se že KPV upadla do stejného morálního bahna, proti kterému brojí. Tato věta mě nemůže jako člena KPV nechat lhostejným, aspoň ono zevšeobecňování mně vadí.Autor článku ostatně připouští, že je výtka namířena hlavně proti vedení KPV.V tom spatřuji nesnáz - být příslušníkem nějaké organizace: chci-li svůj postoj k čemukoliv korigovat s vlastním rozumem, musím být nutně občas v konfliktu s vedením mé instituce, váhám mezi disciplinou a touhou nebýt poslušným kývalem. U vedení KPV se neztotožňuji vždy s jeho radikalizmem a absolutní nesmiřitelnost ke všemu levicovému by měla mít své meze. Na rozdíl od nich nestavím bývalé komunisty do stejné řady - rozlišuji ty, kteří tam byli z neprozíravosti či z naivity, od ostatních, jež jsou zatíženi zločinností či vypočítavostí.Jsem proti tomu klást rovnítko mezi oběma druhy straníků, i když uznávám, že každý komunista byl nosným sloupem podpírající hnusný režim. Nemohu naproti tomu neuznat příznivou roli prozřevších straníků v roce 68 či charty 77, kdy byli katalyzátorem pozdějšího uvolňování. Nejsem pro absolutně zamítavý postoj vůči t.zv. osmašedesátníkům jež mnozí zaujímají a tím si vytváří pzici neomylné národní elity.
Vedení KPV je jednostranně zaměřeno proklausovsky a protihavlovsky - další směr, který mi nesedí.Když jsem poukázal na rozdílnost postojů obou státníků v protikomunistickém snažení, odmítl mi časopis KPV článek zveřejnit Ve snaze nevidět vše jen černobíle, zaslal jsem nedávno do téhož priodika úvahu na téma "Všichni bachaři nebyli stejní" Popisoval jsem tam případy, kdy nám někteří dozorci pomáhali ulehčit náš úděl činy, pro které jsme se později s nimi shledali v Jáchymově coby spoluvězni. Ve jménu zásady neukázat nepřítele v příznivém světle pokládá se za správné podobná svědectví potlačovat.
Ostatně ve stejném duchu je popisován případ Františka Zahrádky z pera Petra Zídka.
Vedení KPV je jednostranně zaměřeno proklausovsky a protihavlovsky - další směr, který mi nesedí.Když jsem poukázal na rozdílnost postojů obou státníků v protikomunistickém snažení, odmítl mi časopis KPV článek zveřejnit Ve snaze nevidět vše jen černobíle, zaslal jsem nedávno do téhož priodika úvahu na téma "Všichni bachaři nebyli stejní" Popisoval jsem tam případy, kdy nám někteří dozorci pomáhali ulehčit náš úděl činy, pro které jsme se později s nimi shledali v Jáchymově coby spoluvězni. Ve jménu zásady neukázat nepřítele v příznivém světle pokládá se za správné podobná svědectví potlačovat.
Ostatně ve stejném duchu je popisován případ Františka Zahrádky z pera Petra Zídka.