Vyrostl jsem v Sezemicích na Husově náměstí a jako dítě jsem si chodil hrát do parku k pomníku „svatýho Jána“, jak jsme mu říkali. V tomto smířlivém duchu přeji „svatýmu Jánu“ na Karlově mostě zlatou zářící obroučku a souhlasím s Jiřím Rakem, že světci to u nás nemají lehké.
Potíž je ovšem v podstatě věci. Se světci se dá dělat pouze omezený počet činností. Mohou se uctívat, což je činnost nezávislá na druhotných odborných argumentech. Mohou se hanobit, mnozí na nich předvedou svůj kriticismus, u mnohých upadnou v zapomenutí a po čase mohou být rehabilitováni. Nikdy však nebudou na půdě církve odsvěceni, ani kdyby historická kritika zjistila, že snědli vlastní babičku. Vůči normálním historickým osobnostem je mi blizší myšlenka tvořící podtitul samizdatového vydání knihy dnešního rabína Karola Sidona: „Evangelium podle Josefa Flavia“. Citováno podle mé paměti tato myšlenka zní: „Přejme každému, co jeho jest. Nikdo pak nemá být uctíván“.
Potíž je ovšem v podstatě věci. Se světci se dá dělat pouze omezený počet činností. Mohou se uctívat, což je činnost nezávislá na druhotných odborných argumentech. Mohou se hanobit, mnozí na nich předvedou svůj kriticismus, u mnohých upadnou v zapomenutí a po čase mohou být rehabilitováni. Nikdy však nebudou na půdě církve odsvěceni, ani kdyby historická kritika zjistila, že snědli vlastní babičku. Vůči normálním historickým osobnostem je mi blizší myšlenka tvořící podtitul samizdatového vydání knihy dnešního rabína Karola Sidona: „Evangelium podle Josefa Flavia“. Citováno podle mé paměti tato myšlenka zní: „Přejme každému, co jeho jest. Nikdo pak nemá být uctíván“.