Vzhledem k velikosti vzorku a statistické chybě to nebude v realitě tak dramatické, nicméně je důležité to, v čem se tento průzkum shoduje s jinými. Průběžně klesá počet lidí ochotných jít k eurovolbám – rozhodne tedy patrně tvrdé jádro voličů a v tom má ODS nad ČSSD zatím převahu. Zohledníme-li i skutečnost, že Jiřího Paroubka nepříznivé výzkumy vyvádějí z rovnováhy a iniciují v něm manickou aktivitu, nezbývá občanským demokratům než se z průzkumu radovat.
Zatím to tedy vypadá, že vedení ODS (s čestnou výjimkou Jana Zahradila) dosáhne bezpracně slušného výsledku. Je též možné, že za schováváním Mirka Topolánka před veřejností není lenost, ale že je to pragmatický kalkul – kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přečteme-li si podrážděnou a agresivní Topolánkovu reakci na pro něj nečekaně příznivý průzkum, musíme tuto taktiku vnímat jako jedinou možnou.
Vyskytují se sice spekulace, že by občanští demokraté mohli volby do EP záměrně „vypustit“ s tím, že na podzim se jim bude o to lépe mobilizovat proti dvakrát vítězné ČSSD. Takovým představám však realita příliš neodpovídá. Za prvé to předpokládá strategické myšlení, kterého jsme u Topolánkova vedení viděli i v průběhu vládnutí poskrovnu. Dále pak takový scénář vyžaduje profesionální vedení kampaně jako předkola říjnových voleb. To dělá ČSSD, nikoli ODS.
Žádný politik nemůže vyhrát volby proto, že mu ublížili, anebo jen proto, že si myslí, že se mu něco takového stalo. Voliči nedávají hlasy ze soucitu, podpoří jen toho, kdo chce pro vítězství něco udělat. I Václav Klaus po odštěpení Unie svobody na velmi slušném volebním výsledku oslabené ODS tvrdě dřel. Jestli si na Jánském vršku sní svůj sen o bezpracném vítězství, zaslouží výprask.
Zatím to tedy vypadá, že vedení ODS (s čestnou výjimkou Jana Zahradila) dosáhne bezpracně slušného výsledku. Je též možné, že za schováváním Mirka Topolánka před veřejností není lenost, ale že je to pragmatický kalkul – kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přečteme-li si podrážděnou a agresivní Topolánkovu reakci na pro něj nečekaně příznivý průzkum, musíme tuto taktiku vnímat jako jedinou možnou.
Vyskytují se sice spekulace, že by občanští demokraté mohli volby do EP záměrně „vypustit“ s tím, že na podzim se jim bude o to lépe mobilizovat proti dvakrát vítězné ČSSD. Takovým představám však realita příliš neodpovídá. Za prvé to předpokládá strategické myšlení, kterého jsme u Topolánkova vedení viděli i v průběhu vládnutí poskrovnu. Dále pak takový scénář vyžaduje profesionální vedení kampaně jako předkola říjnových voleb. To dělá ČSSD, nikoli ODS.
Žádný politik nemůže vyhrát volby proto, že mu ublížili, anebo jen proto, že si myslí, že se mu něco takového stalo. Voliči nedávají hlasy ze soucitu, podpoří jen toho, kdo chce pro vítězství něco udělat. I Václav Klaus po odštěpení Unie svobody na velmi slušném volebním výsledku oslabené ODS tvrdě dřel. Jestli si na Jánském vršku sní svůj sen o bezpracném vítězství, zaslouží výprask.