Uvažuje totiž o zvýšení zdravotního pojištění, ostatně pokud chce, aby stát valorizoval platby za "své" pojištěnce a zároveň zdravotníkům přidal na platech, mnoho jiných řešení se nenabízí.
Jaké výhody proti Julínkovu systému slibuje ten Rathův? Že se nebudete muset obtěžovat platit za návštěvu lékaře a za recepty, na které si v tomto solidárním režimu necháte předepsat "zadarmo" i ten Paralen.
Nevýhoda, kterou pan Rath ani moc nemaskuje, je jasná, nezbude na skutečně nemocné, nebude na extrémně drahé léky pro například onkologické pacienty a pojištěnci si budou muset také víc připlácet na pomůcky. Rathův systém je průhledný – banálně nemocní budou zvýhodněni na úkor těch vážně nemocných.
Nic užitečného pro pacienta neslibují ani další plány. Zato politici mohou jásat. Redukce zdravotních pojišťoven v první fázi na tři, ve finální pak na jednu bude mít jasný cíl – politicky ovládnout klíčové místo v systému a umístit zde vlastní trubce – exposlanec Kott budiž odstrašujícím příkladem. Rathovu slibu, že takto uspoří dvě až tři miliardy korun, lze věřit asi stejně, jako že bude ctít zákony a respektovat verdikty soudů.
Sociální demokraté mají zjevně již několik let jedinou programovou myšlenku – zdravotnictví potřebuje expandovat, podíl zdravotních výdajů na HDP má stoupat. To se sociálním demokratům může snadno splnit, ale jinak, než si malují.
V dnešních propadech ekonomiky a růstu nezaměstnanosti budou nároky systému na stát stále větší. Každá příští vláda, která odmítne šetřit a motivovat k úsporám, je vládou hazardérů. Případný kolaps totiž nejhůř dopadne na státní pojištěnce – děti, důchodce a nezaměstnané.