Není divu. Jestliže nejde o žádný skutečný parlament a žádná strana, kterou člověk může volit, v něm sama o sobě nic nezmění, proč vlastně nedat na billboard Topolánka a Zahradila s Bushem?
Seznam dvanácti "hrozných kandidátů", který zveřejnili evropští socialisté, je na tom podobně.
Propracoval se mezi ně i Hynek Fajmon z ODS za to, že odmítá politiku globálního oteplování, což je ještě ze socialistického hlediska srozumitelné.
Stejně jako zahrnutí Francouze z Chirakovy strany, který má tu drzost, že chce povolit práci v neděli.
Ale co je divného na Slovákovi Peteru Šťastném, který kritizuje vlastní vládu? Nemají snad eurosocialisté k Ficovi své výhrady?
Anebo na Rumunce Monice Macovei, která kritizuje domácí korupci?
Nejsou k tomu snad podle četných zdrojů důvody? Ani nenávist nedokážou europolitici vyvolávat neodfláknutě a tak, aby dávala smysl.
Tak proč by je někdo měl brát vážně?