Do dunivých oslav slavných květnových dní z roku 1945, tak jak je moje generace s malými obměnami více či méně dobrovolně absolvuje od roku 1945, se tu a tam mísí rušivé prvky. Obyčejně až dodatečně a je jich čím dál tím méně. Nicméně stalo se to i letos.
Podle zprávy ČTK vypátrala policie ČR pachatele „události“ z června 1945. Z lágru pro Němce v Postoloprtech (zpočátku se jim říkalo po německém vzoru koncentrační, brzy to změnili na taktičtější „sběrné“) uprchlo pět chlapců ve věku 12 až 15 let (není jasné, zda si nechtěli jen v sousedním sadu natrhat ovoce). Byli chyceni, brutálně zmláceni a před nastoupenými Němci pro výstrahu zastřeleni. Kriminalista, který dnes případ vyšetřoval, byl údajně šokován (je zajímavé, co všechno nevíme, protože nechceme vědět!). Dva hlavní viníci byli zjištěni, oba jsou samozřejmě dávno po smrti.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Ten případ je ovšem jen třešnička na dortu. V Postoloprtech se děly takové věci, že se jimi nakonec musela zabývat parlamentní vyšetřující komise. Bylo zjištěno 763 „zastřelených bez soudu“ (rozuměj zavražděných). Podle některých historiků jich bylo daleko víc, mezi 2000 a 3000 lidmi. Kdo to dnes zjistí, bylo to dávno.
Komise dospěla k závěru, že jednání československých vojáků a policistů je kryto zákonem č. 115/1946 Sb., podle něhož jednání, které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné. Podle národního hrdiny generála Klapálka bylo jednání vraždících „vojensky i lidsky pochopitelné“. Žádné rozpaky necítili ani hlavní aktéři. Jeden z nich před komisí prohlásil: „Němci udělali tolik zla, že jim to nikdy nemůžeme odplatit, o kdybych prováděl exekuce každý den… Jestliže německý národ dovedl odpravit 25 milionů lidí, je těžké jednati jinak, chceme-li s nimi držeti krok.“ Přesto byl předseda komise po únoru 1948 pro jistotu odsouzen k smrti. Naštěstí se mu podařilo včas emigrovat.
Radujme se z toho, v jak krásné době žijeme! Už nemusíme držeti krok s vrahouny z SS. Všechno jsme si vysvětlili: v zásadě to, jak jsme zatočili s našimi německými spoluobčany, bylo správné, byly ovšem „excesy“, které sice odsuzujeme (dnes už bychom to nedělali, není taky proč), ale nesmíme přitom zapomínat, že si za ně mohou především Němci sami. To je od dob premiéra Klause, jeho ministra zahraničí Zieleniece a jejich historických a mediálních pomocníků naše státní doktrína. Můžeme pokaždé na jaře nerušeně oslavovat – jen občas někdo zakopne na apelplacu, kde se oslavy konají, o lidskou kost, která trčí z hlíny. Myslím, že už to moc nevadí, jsme už dostatečně otrlí.
