A zatímco u Brožové byly argumenty proti tak nasnadě, že je museli uznat i leckteří Paroubkovi příznivci - herečka je z Prahy, do severních Čech dosud pronikala pouze z televizních obrazovek - na Šlégrově případu se ukazuje, že problém nezanedbatelné části severočeské sociální demokracie s Paroubkem má vážnější povahu.
Hokejistova kariéra je spjata se severočeským Litvínovem, přesto se na okresní konferenci v Litoměřicích minulý týden zformovala lehká většina protišlégrovských delegátů, a tak se nakonec radši ani nehlasovalo. Tu lehkou většinu rozezlil způsob, jakým jsou jí z Prahy vnucováni lidé, kteří s ní netrávili roky na schůzích, ale byli vysazeni shora.
U kořene těchto předsedových lapálií je samozřejmě jeho neochota kandidovat tam, kam patří, tedy v hlavním městě. Jistě, Praha je pro ČSSD nejnepřátelštější území, jaké si lze v České republice vůbec představit, zatímco severní Čechy se svou nezaměstnaností a celkovou inklinací doleva slibují nejsnazší vítězství. I to si ale Paroubek chce ještě různě pojistit, proto nasazuje celebrity Brožovou a Šlégra.
Paroubek je soutěživý, až posedlý vlastním úspěchem, což má zřejmě původ v jeho předchozím životě, v tom, že na opravdovou špičku se probojoval až po padesátce a patrně ve chvíli, kdy už sám ani nedoufal.
Jeho touha uspět má dobré stránky - například u jiných politiků málo viděné pracovní nasazení a ochotu jít na každý mítink a do každé televizní diskuse - celkově už ale přetahuje strunu. Svým silovým stylem, kterému sám hrdě říká Buldozer, si dělá spoustu nepřátel. Ústa jím může zavřít jen jedno vítězství za druhým.
A až jednou nevyhrají, začne to na předsedu padat.