Neobtezoval bych LN polemikou o ruskem basnikovi Jevgenu Jevtusenkovi, jenz, se domnivam, je basnik dost prumerny. Ale Vladimir Bystrov, odpovidajic mi, vzpomina – nevim proc – Jevtusenkovu poemu (to není basen!) Babi Jar (tragedie postrilenych Zidu v ukrajinskem Kyjeve). Vzpomina a pta se, zda ona pro mě nic neznamena. Odpovidam: ano, neznamena nic. Jevtusenko byl vzdycky konformistou do morku kosti, protoze zadna jeho politicka deklarace nikdy nebyla uprimna. Deklarace „Dnes jsem star lety, jak zidovsky lid, jsem jeden z nich, jsem Zid“ (Babi Jar) taky není uprimna. Podle meho a podle nekterych historiku, poema Babi Jar napsana zacatkem 60. let minuloho stoleti, stejne jako stejojmenny roman ruskeho spisovatele Anatolija Kuzněcova, byla napsana na zakazku KGB. Po valce psal sovetsky tisk o tisicech Kyjevanů (bez ohledu na narodnost), ktere nemci zlikvidovali v Babim Jaru. A pozdeji pouze o zidovskych obetech. Proc? Zacatkem 60. let se v SSSR ozivilo nacionalni hnuti a KGB zarazil klin mezi ukrajinskym a zidovskym hnutim: Zidi jsou obeti, a Ukrajinci nikoliv. Na takove kagebacke vlne vznikla i Jevtusenkova poema. Zadne Jevtusenkovi deklarace – proleninske, prokastrovske, prochruscovske, produbcekovske – mne nezajima: konjunktura! A prozidovske navic proto, ze v Babim Jaru lezi ještě z predvalecne doby tisice Ukrajincu: ti, kteri zemreli nasledkem Hladomoru roku 1933, ti, ktere zabilo NKVD v letech 1937-38. Ale taky ti, ktere gestapo zastrelilo spolu s kyjevskymi Zidy. Mezi nimi byla i genialni ukrajinska basnirka Olena Teliha. Bystrov pise, ze Babi Jar, to je 30 tisic zidovskych mrtvol. Je to cislo myticke. Drive se mluvilo o 100, 85 tisicech… Kolik to bylo doopravdy, nikdo nevi. Kolik je tam ukrajnskych mrtvol, taky nikdo nevi. Ale Babyn Jar (tak to zni v ukrajinstine) není jenom zidovska pamatka… A nenadarmo tam stoji nekolik pomniku. Pomnik zidovskym obetem - obrovska menora - není skromny, jak pise Bystrov. Ale pomnik zabitym Ukrajincum, jako Olena Teliha, je velice skromny. Jednoduchy dreveny kriz.