Bída české politiky se obzvláště výrazně projevila v mumraji kolem eurovoleb. Přitažlivost zaměstnání, zvaného europoslanec, je neodolatelná. Člen tohoto, poměrně bezprizorného shromáždění vykonávající nenáročnou funkci zástěrky mocné eurobyrokracie, je honorován v této zeměpisné délce neslýchanými odměnami. Není divu, že v takové situaci nadějní adepti politiky zahazují jakékoliv zdání politických ideálů a drobí malé straničky v nevolitelné pidistraničky za účelem obsazení prvního místa na seznamu kandidátů. Je to směšné, ale naděje umírá poslední. Bohužel politická kariéra v našich poměrech se vesměs rovná zlatokopectví a dokud země nevyprodukuje dostatečné množství sebevědomých a zámožných občanů, pro které tyto tak zvaně pohádkové platy budou zcela druhotné, není velká naděje, že se nám do parlamentu podere někdo jiný nežli oni spíše nenasytní chamtivci.