Koncentrovaná, výstižná a nestranná analýza ukazuje vnímání českého předsednictví EU ze strany ostatních států unie a evropských politoligů.
Přemýšlím, jaký je význam rozpůleného předsednictví pro nás, občany České Republiky. Facka, kterou jsme si udělili, je bolestná. Můžeme o ní uvažovat jako o facce, kterou nám udělila česká politická scéna, nebo jen někteří politikové, ale nakonec je to stejně ostuda a zkažená příležitost nás všech.
Protože je však podle výzkumů veřejného mínění je nejméně polovině národa úplně jedno, co se děje za humny a jaká je pozice České republiky v něčem jiném, než je fotbal a hokej, asi si něco takového zasloužíme.
Jsou tu i malá pozitiva. Více jsme pocítili a naučili se, jak to v EU chodí. Politikům nakonec zchladla hlava a nakonec se dokáží dohodnout. A lidé se přeci jenom o evropské dění začali zajímat více.
Přemýšlející lidé se rozdělili do dvou táborů: Pro a proti hlubší integraci. Ti první vidí integraci EU jako možnost, jak omezit vliv špatných českých politiků, uvést na trůn moudrého evropského císaře. Ti druzí se naopak snaží omezit vliv špatných evropských politiků a šedivých bruselských úředníků, zachovat možnost vyřešit si domácí problémy doma.
Oba přístupy jsou legitimní, každý má právo na svůj názor a neměl by za něj být haněn. Ani členové jednotlivých politických stran by neměli být nuceni k nějakému jednomu názoru. Naopak měli by si jeden druhého vážit za to, že mají zájem o evropské věci a nejen o to, jakou komu napařit daňovou sazbu, jak se dostat na lukrativní místa a jak více a více zadlužit Českou republiku do budoucna.
Přemýšlím, jaký je význam rozpůleného předsednictví pro nás, občany České Republiky. Facka, kterou jsme si udělili, je bolestná. Můžeme o ní uvažovat jako o facce, kterou nám udělila česká politická scéna, nebo jen někteří politikové, ale nakonec je to stejně ostuda a zkažená příležitost nás všech.
Protože je však podle výzkumů veřejného mínění je nejméně polovině národa úplně jedno, co se děje za humny a jaká je pozice České republiky v něčem jiném, než je fotbal a hokej, asi si něco takového zasloužíme.
Jsou tu i malá pozitiva. Více jsme pocítili a naučili se, jak to v EU chodí. Politikům nakonec zchladla hlava a nakonec se dokáží dohodnout. A lidé se přeci jenom o evropské dění začali zajímat více.
Přemýšlející lidé se rozdělili do dvou táborů: Pro a proti hlubší integraci. Ti první vidí integraci EU jako možnost, jak omezit vliv špatných českých politiků, uvést na trůn moudrého evropského císaře. Ti druzí se naopak snaží omezit vliv špatných evropských politiků a šedivých bruselských úředníků, zachovat možnost vyřešit si domácí problémy doma.
Oba přístupy jsou legitimní, každý má právo na svůj názor a neměl by za něj být haněn. Ani členové jednotlivých politických stran by neměli být nuceni k nějakému jednomu názoru. Naopak měli by si jeden druhého vážit za to, že mají zájem o evropské věci a nejen o to, jakou komu napařit daňovou sazbu, jak se dostat na lukrativní místa a jak více a více zadlužit Českou republiku do budoucna.