Podle Petra Zídka z LN bude v budoucnu spor o Mašíny mnohem více sporem o českou společnost
v prvních postkomunistických letech než o odboj v 50.letech.S tím lze souhlasit jen do určité míry.
Ale česká postkomunistická společnost je produktem 40 let trvajícího komunistického režimu, který
měl zejména v době kdy bratři Mašínové uskutečnili svoji akci obrovskou podporu obyvatelstva.
V roce 1949 měla Komunistická strana 2 670 000 členů, z toho jen 400 000 na Slovensku. Bylo to
neuvěřitelných 22 % z celkového počtu obyvatel a z osob starších 18 let byl komunistou již každý
třetí. V Plzeňské Škodovce bylo z 27 000 zaměstnanců 14 000 v KSČ. V KSČ byl tehdy každý třetí
Čech. To je absolutní světový rekord, v žádné komunistické zemi nepřekročil počet členů totalitní
strany 10%. Proto byly obavy z prozrazení každé protikomunistické akce opodstatněné. Když se
některým vězňům koncentračních táborů podařil útěk, byli okamžitě udáni prvními lidmi, které na
útěku potkali. Tato dobrovolná masová kolaborace s komunistickým režimem neměla obdoby v žádné další ze zemí ovládaných z Moskvy. Odsuzovat dnes bratry Mašíny za to, že na útěku zabili
několik komunistů a současně neodsoudit tuto masovou podporu totalitního režimu je pokrytecké.
Místo toho abychom jejich čin vykládali jako ospravedlňující pokus o odboj proti komunistickému
režimu a byli hrdi na to, že se v tom národním marasmu našla alespoň hrstka odvážných jedinců ,
pokrytecky je odsuzujeme. Současný polský premiér řekl pro český tisk , že v Polsku by tito bratři
měli pomník v každé vesnici. Petr Zídek má pravdu. Spor o bratry Mašíny se již dnes stal sporem o
českou postkomunistickou společnost a její charakter. Že jim Václav Klaus již po několikáté odmítl
udělit vyznamenání navržené senátem vypovídá více o něm samotném, než o bratrech Mašínových.
Jeho rétorika o svobodné společnosti tím dostává vážnou trhlinu. Kdyby totiž svoje proklamace o
svobodě myslel vážně , ani chvilku by neváhal udělit vyznamenání bratřím Mašínům. Ti totiž jen navazovali na odkaz svého otce, hrdiny protinacistického odboje podplukovníka Mašína, který jim v dopise z nacistického vězení před popravou kladl na srdce, že boj za svobodu by měli brát stejně vážně jako on.
v prvních postkomunistických letech než o odboj v 50.letech.S tím lze souhlasit jen do určité míry.
Ale česká postkomunistická společnost je produktem 40 let trvajícího komunistického režimu, který
měl zejména v době kdy bratři Mašínové uskutečnili svoji akci obrovskou podporu obyvatelstva.
V roce 1949 měla Komunistická strana 2 670 000 členů, z toho jen 400 000 na Slovensku. Bylo to
neuvěřitelných 22 % z celkového počtu obyvatel a z osob starších 18 let byl komunistou již každý
třetí. V Plzeňské Škodovce bylo z 27 000 zaměstnanců 14 000 v KSČ. V KSČ byl tehdy každý třetí
Čech. To je absolutní světový rekord, v žádné komunistické zemi nepřekročil počet členů totalitní
strany 10%. Proto byly obavy z prozrazení každé protikomunistické akce opodstatněné. Když se
některým vězňům koncentračních táborů podařil útěk, byli okamžitě udáni prvními lidmi, které na
útěku potkali. Tato dobrovolná masová kolaborace s komunistickým režimem neměla obdoby v žádné další ze zemí ovládaných z Moskvy. Odsuzovat dnes bratry Mašíny za to, že na útěku zabili
několik komunistů a současně neodsoudit tuto masovou podporu totalitního režimu je pokrytecké.
Místo toho abychom jejich čin vykládali jako ospravedlňující pokus o odboj proti komunistickému
režimu a byli hrdi na to, že se v tom národním marasmu našla alespoň hrstka odvážných jedinců ,
pokrytecky je odsuzujeme. Současný polský premiér řekl pro český tisk , že v Polsku by tito bratři
měli pomník v každé vesnici. Petr Zídek má pravdu. Spor o bratry Mašíny se již dnes stal sporem o
českou postkomunistickou společnost a její charakter. Že jim Václav Klaus již po několikáté odmítl
udělit vyznamenání navržené senátem vypovídá více o něm samotném, než o bratrech Mašínových.
Jeho rétorika o svobodné společnosti tím dostává vážnou trhlinu. Kdyby totiž svoje proklamace o
svobodě myslel vážně , ani chvilku by neváhal udělit vyznamenání bratřím Mašínům. Ti totiž jen navazovali na odkaz svého otce, hrdiny protinacistického odboje podplukovníka Mašína, který jim v dopise z nacistického vězení před popravou kladl na srdce, že boj za svobodu by měli brát stejně vážně jako on.