Že ve španělské občanské válce působil jako novinář i aktivista. Divíte se, že v době, kdy španělští republikáni měli za sebou oficiálně jen Moskvu, odmítal vidět v KGB ryzí zlo? Že jí kývl v roce, kdy Hitler přepadl Sovětský svaz, ale Amerika se toho zápasu držela ještě stranou?
Ta náklonnost Hemingwaye sice nezdobí, ale zapadá do jeho obrazu. Ke svému smýšlení i ochotě antifašisty spolupracovat též s antifašismem sovětským poskytl logický klíč sám svým dílem. A z toho, co víme, osobně nikomu neublížil.
Hemingway je tu jakýmsi protipólem Milana Kundery. Loňská zpráva o Kunderově policejní evidenci z roku 1950 totiž evokuje nový pohled na navyklé stereotypy, třeba udání antikomunistického ilegála Dvořáčka i klíč ke Kunderově dílu, k románu Žert či hře Majitelé klíčů.
Nakolik jsou okolnosti těch literárních udání autobiografické? Nevíme, neboť Kundera stále mlčí. Jisté je, že oproti tomu fakt Hemingwayovy spolupráce s KGB nepřekvapí.