Vízová politika se vždy opírá o vznešené principy i demokratické zákony a předpisy té které země. Když se vyjednávalo o bezvízovém režimu mezi Českem a USA, bylo to u nás postaveno jako otázka bytí a nebytí, jako definitivní vysvědčení toho, že Česko je dospělé, svéprávné, zkrátka salonfähig.
Jenže zajímalo to běžného občana, který se do Ameriky vypraví nanejvýš párkrát za život? Ne, jeho zajímají praktické věci. Proč musí kvůli vízu osobně cestovat do Prahy a tam vystát ukrutnou frontu na ambasádě? Když už chce telefonní informace, proč musí volat za tarif, který připomíná pornografické služby? Proč musí platit tak vysoké poplatky?
Tohle jsou věci pro občana důležitější než principy, kterými se zaklínají politici. Podle těchto "detailů" občan hodnotí a škatulkuje státy jako slušné, vstřícné, či naopak jako arogantní. A Kanada se teď zařadila mezi ty arogantní.
Když už pro české občany zavede víza, proč nezavede i vízové oddělení na pražské ambasádě? Prý kvůli nízkému rozpočtu své vlády a též proto, že její středoevropské vízové centrum je ve Vídni. Proč ve Vídni? Prostě proto. Vysvětlujte to ale člověku, který ví, že Rakušané jezdí do Kanady bez víz.
Racionálně uvažující občan pochopí, že Kanada se ve své vízové politice musí řídit svými zákony, i když nám mohou připadat přehnané. Ale týž občan si nenechá namluvit, že by kanadské zákony nařizovaly i úřední buzeraci kolem víz. To si raději pustí film South Park a zazpívá si písničku "Blame Canada" (Hanba Kanadě).
