Ruskému prezidentovi Dmitriji Medveděvovi to trvalo tři dny, než tento vtip přebil lepším. A podařilo se. Stylizoval se do role obránce Gruzínců, které prý chtějí proti jejich vůli zatáhnout do NATO. A vzápětí začal dávat dobré rady alianci – přijetím Gruzie by na sebe přenesla i její problémy (kdo za ně z velké části může, to už neřekl, zřejmě aby vtip nepokazil).
Ale vážně. Uvedené výroky ilustrují, v jaké situaci se Gruzie po roce nachází. Cesta představitele Bílého domu je označována za provokativní už jen proto, že si tam dovolí jet. A Kreml mluví jazykem laskavého protektora. Gruzie je klasickým případem zahraničněpolitické hry s nulovým součtem. Kde získal jeden, musí druhý zákonitě tratit. Jako zajímavé se může jevit alespoň to, že Moskva se v nynějším slovním pingpongu ocitla v defenzivě. Jinak ale na gruzínské frontě klid.