Teoreticky by se dalo předpokládat, že voliči, otřeseni neřiditelností "kasinového kapitalismu", budou ochotni uvažovat o radikálních změnách. Nic takového se zatím neděje. Dosavadní plány na novou regulaci finančního sektoru byly pochopeny spíš jako příležitost k oslabení pozice Londýna jako finančního centra než k překopání systému. Včera zveřejněný ekonomický plán německých sociálních demokratů zase zní jako chruščovovský sen přeložený do postmoderní hantýrky: samé hi-tech, ale slibům typu odstranění nezaměstnanosti do roku 2020 nikdo neuvěří. Lidi totiž mají v krizi hlavně strach, že přijdou o to, co mají. Je to mimořádně špatná chvíle, jestliže chcete někoho přesvědčit, aby se vzdal toho, co zná, ve prospěch něčeho neznámého, nevyzkoušeného a obtížně představitelného.
WEISS: Krize není příhodnou chvílí ke skokům do neznáma
Jestliže se říkává, že v západoevropské politice není mezi levicí a pravicí už žádný velký věcný rozdíl, že levice přijala principy trhu, pravice přijala principy sociální ochrany a všichni se sešli v širokém středu, kde se utkávají převážně pomocí symbolických témat – jestliže je toto všechno pravda, jak je pak možné, že pravicové strany odolávají náporu krize většinou lépe než levicové?