Ze svého analyticko-úřednického stylu Fischer vypadne jen zřídka. Například v rozhovoru pro Lidové noviny, když měl vysvětlit, jak akceptoval zasahování stran do obsazení funkce šéfa antimonopolního úřadu. "To přece, pane redaktore... na co si to tady hrajeme?" divil se premiér, že se ptáme. Jeho "přepínání" je jasné: mandátů vlády totiž existuje víc. Jeden, ten předpisově udržovací. Pak ten mouřenínský: protlačit nepopulární kroky, do kterých se politikům nechce. A pak je tu třetí, nikým nepřiznaný, ale o to důležitější: být zástěrkou pro faktické vládnutí velké koalice. Kroky ministryně Kovářové, počínaje znovuinstalací libereckého státního zástupce Křivance a pokračuje kroky zmíněnými Fischerem, tento mandát zřetelně naplňují. Takže bude zajímavé sledovat, nakolik si ministryně vezme šéfova slova k srdci a nakolik si jen Fischer na něco hraje.
WEISS: Premiér testuje hranice své moci. Dopisem
Premiér Fischer vysvětlil ministryni spravedlnosti jednoznačně, proč neschvaluje změny v jejím úřadě. Důvod je v jeho složitě konstruovaných, leč precizních souvětích vyřčen jasně: tato vláda má jen přechodný mandát a změn, jež nadlouho a nevratně předurčují chod resortů, by se měla vystříhat.