Právě v takovou chvíli je třeba připomenout, že i pouhá slova v takové situaci svůj význam mají. Slova, k nimž se přihlásíme, na nás vykonávají větší vliv, než si myslíme. A i za neupřímně pronesené slovo vás může někdo chytit.
Z eventuální omluvy se ale stejně stala jedna z rekvizit pozičního boje mezi komunisty a sociálními demokraty. Oba si veřejně kladou pro užší spolupráci takové podmínky, o nichž vědí, že jsou pro druhého nepřijatelné.
Komunisti chtějí být plnoprávní partneři, sociální demokraté chtějí přesvědčit veřejnost, že se s těmi lidmi nikdy neviděli. ODS z nich naopak chce udělat sourozence.
Všichni jsou tedy zainteresovaní na tom, aby se nic nezměnilo. Pro toho, kdo by ještě nevěřil, přichází předseda komunistů Filip s tím, že žádná omluva nikdy být neměla a místopředseda Dolejš, kterého si tam drží coby "liberálního" exota, že za to byl retroaktivně pokárán – i kdyby o tom nevěděl. Všechno je na svém místě.