Hlavní otázka zněla (cituji dle Práva): "Uvědomujete si, že neochota Vás a vašeho nejbližšího kamaráda Dalíka vysvětlit, kdo je skutečným majitelem vily v Toskánsku, vede k podezření, že skutečným majitelem je Marek Dalík nebo dokonce vy, či že vila byla pořízena z prostředků pocházejících z nelegálních aktivit?" Čili: to, že tomu tak bylo, je předem jasné, otázka je jen, zda si to uvědomujete nebo ne. Otázka ryze urválkovská.
Místopředseda ČSSD Zaorálek pak vysvětlil, jaké budou (nebo už jsou?) důsledky aféry. Pokud Topolánek účty nezveřejní, jedná se o "ohrožení demokratického systému". ČSSD pak nebude s ODS po volbách spolupracovat a Topolánek nemá právo kandidovat nebo být premiérem.
Události Bohumila Doležala
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Z toho je velmi obtížné nevyvodit následující závěr: pokud ODS a Topolánek osobně nesplní podmínky, které jim ČSSD klade, nebude ČSSD považovat výsledek voleb za legitimní a zařídí se podle toho. Moc by mi zajímalo, zda právě tohle poradila Zaorálkovi americká agentura BSP (nebo PSB?), nebo zda si pan Zaorálek instrukce nějak popletl, což v jeho případě nedokážu vyloučit.
Ale ať už mu to poradci z kolébky moderní demokracie poradili či nikoli, jedno je zjevné: aby ČSSD dokázala prosadit tento svůj smělý plán, musí mít k dispozici odpovídající mocenské prostředky. Má je, nebo nemá? Je těžké v souvislosti s touto otázkou pominout čiperné aktivity pana ministra vnitra Peciny, nominovaného za ČSSD. Jako náměstka přes policii si do úřadu přivedl ambiciozního Jiřího Komorouse, který se, jako mnozí jiní, po zklamání z "pravice" pokouší uplatnit svou ctižádost na levici. Ministr vyhodil náměstka pro ekonomiku Jiřího Jirku, protože s ním nesouzněly jeho ideje, vyhodil vrchního ředitele ekonomické sekce Karla Pešku a ještě nějaké další klotové rukávy. Vyletěl náměstek policejního prezidenta Houba a prorektor Policejní akademie Brázda, ale to je samozřejmě úplně jiná věc, každý jistě nahlíží, že zde hraje roli nezřízená ctižádost policejního prezidenta Martinů, jemuž jeho pozice a jeho nátura umožňuje úspěšně vzdorovat všem mocným tohoto světa.
Chorobní podezřívavci by se mohli ptát: připravuje si ČSSD terén? Je třeba se zuby nehty bránit paralele s vládou tzv. národní fronty od roku 1945 (premiéru Fischerovi se omlouvám, on je spíš v nezáviděníhodné pozici dr. Beneše, ale dostal se do ní sám a dobrovolně)? Tenkrát komunisté urvali funkci ministra vnitra a ta se ukázala být rozhodující. Dnes už jsme ovšem dál, návrat komunismu nám nehrozí. To, co by nám eventuelně mohlo hrozit, kdybychom slova sociálnědemokratických papalášů brali vážně, by byly volby banánově jihoamerického, případně afrického typu, vzhledem k našim politickým tradicím, jež jsem tu zmínil, ovšem hluboce národní formou.