Vážená redakce,
Lidové noviny patří po léta k mým oblíbeným deníkům, mimo jiné díky serióznosti, s kterou se snaží nakládat s informacemi z vědeckého prostředí. Z tohoto důvodu mne velmi negativně překvapil článek "Kradou archeologům pod rukama" (LN 25. 7. 2009), který by se mnohem lépe vyjímal v některém z bulvárních titulů. Vzhledem k tomu, že jsem neměl možnost se k tématu vyjádřit (snad i archeolog má právo nebrat v páteční podvečer telefon, zvláště když má dovolenou), činím tak touto cestou. Ústředním motivem "letního článku" je následující událost: Brigádnice, pracující mezi patnácti sty dalšími zaměstnanci největšího archeologického výzkumu v našich dějinách, ukradla špendlík! Následuje rozhořčené "pátrání" žurnalistek s cílem, odhalit, kdo je za tuto podstatnou ztrátu národního kulturního dědictví zodpovědný. Dle mého názoru (i když nechci jakoukoliv krádež bagatelizovat) jde o stejný případ, jako by někdo zjišťoval reakci ředitele velkého obchodního řetězce, co říká na to, že mu nejmenovaná brigádnice před lety zcizila na prodejně balíček cigaret a po zpytování svého nitra se s tímto hříchem svěřila "hlídacím psům demokracie". Na marginalitu podobného případu sice poukázali již dotázaní kolegové (Dragoun a Frolík), ale mylná interpretace redaktorek jednoho z jejich výroků – že, taková "...krádež znamená i znehodnocení celého výzkumu" – poškozuje jak dobré jméno naší společnosti, tak pracovní úsilí poctivých zaměstnanců archeologických výzkumů, kterých je drtivá většina. Dalších pět milionů nálezů z náměstí Republiky bylo totiž do depozitářů dodáno s kompletní evidencí v neporušeném stavu. Pokud někdo skutečně (tj. ve velkém) krade archeologům pod rukama, jsou to spíše nezodpovědní investoři či nekompetentní úředníci státní správy a samosprávy. Dále pak samozvaní a současnou legislativou nepostižitelní (případně nepostihovaní) "detektoroví hledači pokladů". Těmito kanály unikají archeologům (a tím i celé společnosti) tisíce předmětů za miliony korun (v tržních cenách; kulturní hodnota je nevyčíslitelná).
Mladé ženy, která ze své mladické nerozvážnosti v podobě krádeže nálezu učiní po letech mediální senzaci, nám může být pouze líto. Co ovšem dělat s ostřílenými redaktorkami, které v touze po pseudoinvestigativním tématu tuto informační bublinu protlačily do našeho předního deníku?
Lidové noviny patří po léta k mým oblíbeným deníkům, mimo jiné díky serióznosti, s kterou se snaží nakládat s informacemi z vědeckého prostředí. Z tohoto důvodu mne velmi negativně překvapil článek "Kradou archeologům pod rukama" (LN 25. 7. 2009), který by se mnohem lépe vyjímal v některém z bulvárních titulů. Vzhledem k tomu, že jsem neměl možnost se k tématu vyjádřit (snad i archeolog má právo nebrat v páteční podvečer telefon, zvláště když má dovolenou), činím tak touto cestou. Ústředním motivem "letního článku" je následující událost: Brigádnice, pracující mezi patnácti sty dalšími zaměstnanci největšího archeologického výzkumu v našich dějinách, ukradla špendlík! Následuje rozhořčené "pátrání" žurnalistek s cílem, odhalit, kdo je za tuto podstatnou ztrátu národního kulturního dědictví zodpovědný. Dle mého názoru (i když nechci jakoukoliv krádež bagatelizovat) jde o stejný případ, jako by někdo zjišťoval reakci ředitele velkého obchodního řetězce, co říká na to, že mu nejmenovaná brigádnice před lety zcizila na prodejně balíček cigaret a po zpytování svého nitra se s tímto hříchem svěřila "hlídacím psům demokracie". Na marginalitu podobného případu sice poukázali již dotázaní kolegové (Dragoun a Frolík), ale mylná interpretace redaktorek jednoho z jejich výroků – že, taková "...krádež znamená i znehodnocení celého výzkumu" – poškozuje jak dobré jméno naší společnosti, tak pracovní úsilí poctivých zaměstnanců archeologických výzkumů, kterých je drtivá většina. Dalších pět milionů nálezů z náměstí Republiky bylo totiž do depozitářů dodáno s kompletní evidencí v neporušeném stavu. Pokud někdo skutečně (tj. ve velkém) krade archeologům pod rukama, jsou to spíše nezodpovědní investoři či nekompetentní úředníci státní správy a samosprávy. Dále pak samozvaní a současnou legislativou nepostižitelní (případně nepostihovaní) "detektoroví hledači pokladů". Těmito kanály unikají archeologům (a tím i celé společnosti) tisíce předmětů za miliony korun (v tržních cenách; kulturní hodnota je nevyčíslitelná).
Mladé ženy, která ze své mladické nerozvážnosti v podobě krádeže nálezu učiní po letech mediální senzaci, nám může být pouze líto. Co ovšem dělat s ostřílenými redaktorkami, které v touze po pseudoinvestigativním tématu tuto informační bublinu protlačily do našeho předního deníku?