Vážená paní Machalická,
souhlasím s Vámi, že "v létě je na kulturní frontě [sic!] ouvej, a tak si každý musí pomoct, jak to jde". Tak jste si vypomohla urážlivým a manipulujícím článkem o rozhovoru redaktorky divadelního serveru RozRazil online v pořadu ČT24 Kultura v regionech (15.8.).
Z textu vyplývá, že brněnští studenti divadelní vědy, kteří všemu rozumí, se "suverénně" titulují kritiky a používají RozRazil online, aby s předstíranou odborností pranýřovali všechny nekompetentní v okolí a děsili televizní moderátorku zprávami o stavu české divadelní kritiky.
Obraz brněnských hoštaplerů doplňujete dráždivými přívlastky. Studenti se mění v "embrya" a z malého omezení rozsahu článku i periodicity serveru je náhle "důležitost nacintat toho co nejvíce". Internetový portál se "páchá" a je pln "v zásadě nesrozumitelně šroubovaného slovníku", "vysoká" odbornost se budí "hystericky".
Manipulujete čtenáře na úkor stylu. Zuzana Perůtková se rozhodně o Praze nezmínila s "nefalšovaný odporem" a žádnou "zcela vyděšenou" moderátorku jsem na záznamu neviděl. Podsouvat Perůtkové názor, že lze získat divadelní vzdělání jen na Masarykově univerzitě, maximálně v Olomouci, a že FF UK nebo DAMU jsou tomto směru zcela nedostačující je spekulací a rétorickou technikou polarizace (nepřítele). Při čtení článku jsem měl pocit, že brněnští studentští diverzanti kulturní fronty musí být za své "páchání" postaveni před polní soud.
Chápu Vaše rozhořčení nad urážlivými a krkolomnými formulacemi Perůtkové, že "pisatelé recenzí [v tištěných médiích] nemají větší divadelní vzdělání". Výrok dementuji jako oficiální postoj RozRazilu online a spolu s dalšími je omlouvám trémou při vystoupení před kamerou. Ale proč si nevšímáte i prostoduchých otázek moderátorky, která také tituluje Perůtkovou tituluje kritikem častěji než sama Zuzana. Mohla byste se i pozastavit nad směšným dotazováním po "brněnštějším básníkovi" v rozhovoru s M. Balaštíkem nebo zkomolením jména architekta Camilla Sitteho na [Kamil].
Vše nakonec podpoříte parafrází Jana Wericha o mladých blbcích, ze kterých budou blbci i ve stáří. Werichův citát má jednu podstatnou proměnu – mluví hlavně o starých blbcích. Proto: "Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec". Vy z mládí evidentně zásluhu neděláte, čtete si aspoň někdy své kritické prvotiny?